Barevné plody dřevin - Loubinec krátkostopečný

Dnes v 9:52 | Jiří Malaska |  BOTANIKA
Loubinec krátkostopečný (Ampelopsis brevipendunculata) v češtině někdy označovaný jako
révovník krátkostopečný je bujně rostoucí popínavý keř z čeledi révovité (Vitaceae). Dorůstá
do výšky až 10 metrů, jeho letorosty jsou hnědavé a alespoň v mládí drsně chlupaté s 2-3větvími
úponky. Listy kožovité, široce vejčité, 4-15 cm dlouhé na bázi srdčité, vzácně zaoblené, na vrcholu
špičaté. Listy jsou buď celistvé nebo 3-5laločné, oba typy se objevují na jedné rostlině, na okraji
jsou hrubě pilovité a střední lalok je větší než laloky postranní.

laločnatý list loubince krátkostopečného

mělce laločnatý list loubince krátkostopečného

celokrajný list loubince krátkostopečného

listy kultivaru ´Elegans´

Listy při rašení fialověhnědé, jinak na líci tmavě zelené a na rubu bledě zelené a na podzim
se zbarvující žlutočerveně. Řapík chlupatý a 1-7 cm dlouhý.
Loubinec krátkostopečný kvete během měsíce července a srpna žlutozelenými spíše
nenápadnými květy jež jsou složeny v krátké a husté květenství jež nepřevyšuje listy.

kvetoucí loubinec krátkostopečný

Plodem je kulovitá bobule o průměru 5-8 mm. Bobule jsou barvy jasně zelené, modré nebo
lilákové a jen zřídka bílé.

plody loubince krátkostopečného

Plod obsahuje 2-4 prodlouženě eliptická semena. Plody jsou na podzim často vyhledávané ptáky.

semena loubince krátkostopečného

Loubinec krátkostopečný je původem severní Číny, Japonska, Mandžuska, Indie, Nepálu a
Myanmaru kde se pne po stromech a keřích v nadmořských výškách 100 až 600 metrů nad
mořem. Na půdu je nenáročný jen vyžaduje dostatečně vlhkou půdu. Roste na slunci i v
polostínu a snáší i stín. Množení je možné výsevem semen, ale ty často klíčí velmi pomalu
a přeléhají až jeden rok. Lepší je množení dřevitými řízky odebíranými na podzim před
příchodem silnějších mrazů.
Plody jsou jedlé syrové i vařené, nicméně nepříliš chutné a plné semen s minimem dužiny.
Listy a stonky je možné konzumovat vařené. Čerstvé plody, listy a kořeny mají protizánětlivé
účinky a snižují horečku. Zevně se užívá při léčbě vředů, abscesů a traumatických modřin.
 

Fotostřípky ze zahájení výstavy obrazů a fotografií ve Velké Bystřici

Úterý v 18:37 | Marek Coufal |  REPORTÁŽE
pohled na expozici fotografií blogu botanické zahrady a rozária

vystoupení souboru Tragedia fis moll

celkový pohled na výstavní prostor

V případě vašeho zájmu máte stále ještě možnost navštívit výstavu v prostorách orlovny ve
Velké Bystřici u Olomouce až do 19. listopadu 2017, každý den od 15.00 do 18.00, v pátek 17.11.
a neděli 19.11. od 9.00 až 17.00 hodin.

Pozvánka na výstavu

12. listopadu 2017 v 8:40 | Jiří Malaska |  AKCE
Dnes 12. listopadu 2017 v 16.00 hodin bude slavnostně zahájena 14. výstava obrazů a fotografií
v orlovně ve Velké Bystřici u Olomouce. Součástí zahájení výstavy bude krátký koncert souboru
Tragedia fis moll. Na výstavě budete moci zhlédnout fotografie a obrazy od osmnácti autorů
včetně nás, autorů tohoto blogu.


Možnost bude i zakoupení vystavovaných děl některých autorů, což je jistě zajímavá příležitost
v době blížících se vánočních svátků. My jsme si pro návštěvníky připravily malou ukázku fotografií
a textů článků z blogu botanické zahrady.
Celá výstava bude přístupná od 12. do 19. listopadu denně od 15.00 do 18.00 hodin. V pátek 17.11.
a neděli 19.11. bude otevřeno od 9.00 do 17.00 hodin.
Vstupné dobrovolné.
Jménem všech vystavujících a pořadatelů vás srdečně zvu k návštěvě.
 


Barevné plody dřevin - Tomel obecný

11. listopadu 2017 v 16:07 | Jiří Malaska |  BOTANIKA
Tomel obecný (Diospyros lotus) je opadavou dřevinou z čeledi ebenovité (Ebenaceae)
rostoucí jako strom, často vícekmenný, a dorůstající výšky až 15 metrů.

tomel obecný na botanické ilustraci

borka tomelu obecného

Listy jsou eliptické až podlouhlé, 6-12 centimetrů dlouhé s řapíkem dlouhým 1-1,5 cm. Listy
jsou kožovité v mládí oboustranně chlupaté, pozdějí jsou na líci lesklé a na rubu chlupaté
pouze na žilnatině.

list tomelu obecného

Kvete v květnu a červnu nenápadnými zelenavými až žlutavými květy vyrůstajícími v paždí listů.

květ tomelu obecného

Plodem jsou bobule s vytrvalým kalichem, žluté až načervenalé a sivě ojíněné. Velikost plodů
je 1,5-2 cm v průměru.

plody tomelu obecného

semena tomelu obecného

Tomel obecný je původem z Číny odkud se přirozeně rozšířil do Malé Asie, Íránu a Japonska.
V domovině roste v nižších a středních horských oblastech obvykle do nadmořské výšky 600
metrů, ve střední Asii vystupuje místy až do nadmořské výšky 2000 metrů.
Na půdu není příliš náročný, v domovině roste na kamenitých půdách, nicméně v našich
podmínkách prospívá spíše v hlubokých, hlinitých půdách na slunném stanovišti eventuelně
v polostínu. Nevyhovují mu mokré a přemokřené půdy. Pro dobré vyzrávání plodů vyžaduje
slunné, teplé a chráněné stanoviště. Nemá rád přesazování a v prvních dvou letech je lépe
vysazené rostliny chránit před silnými zimními mrazy, například obsypáním rostlin velkou vrstvou
listí, nejlépe bukovím. Tomel obecný si můžeme rozmnožit výsevem čerstvě sklizených semen
nebo řízkováním. Pokud vyséváme semena po nějakou dobu skladovaná je nutné je dopředu
namočit na 24 hodin do vody a následně 6-8 týdnů stratifikovat a následně vysít při teplotě 15-20°C.
Řízkujeme polodřevitými řízky v červenci a srpnu.
Tomel obecný se používá jako podnož pro tomel japonský (Diospyros kaki). Jeho dřevo je
trvanlivé, ohebné a odolává hnilobě. Užívá se ho ve stavebnictví. Plody mají antipyretický
účinek a podporují činnost žláz s vnitřní sekrecí. Semen se užívá v Číně jako sedativum.

každoročně bohatá plodnost tomelu obecného

Plody jsou jedlé, spíše mdlé chuti, ale sladké. Nedostatečně vyzrálé plody jsou trpké díky
obsahu tříslovin, někdy je lépe nechat plody přejít mrazem. Podobně jako u tomelu japonského
(známého jako ovoce kaki) jsou více trpké plody jež nebyli oplodněny. Plody se dají jíst jak syrové
tak sušené a dají se z nich vyrábět i zavařeniny.

Barevné plody dřevin - Hlavotis peckovicový

5. listopadu 2017 v 11:05 | Jiří Malaska |  BOTANIKA
Hlavotis peckovicový (Cephalotaxus harringtonia) je stálezelený jehličnan z čeledi
hlavotisovité (Cephalotaxaceae).

hlavotis peckovicový na botanické ilustraci

V domovině roste jako strom až 10 metrů vysoký, v našich podmínkách roste pouze keřovitě
a dorůstá do výšky 2,5-5 metrů. Borka na mladých větévkách zelená, posléze červenohnědá
na kmínku našedlá, odlupující se v pruzích.

borka hlavotisu peckovicového var. drupacea

Jehlice poněkud nepravidelně dvouřadé, čárkovité často srpovitě zahnuté a ostře zašpičatělé.
Na líci tmavozelené a silně lesklé, na rubu se dvěma šedými pruhy průduchů (průduchů je 15 řad).
Jehlice 4-6 cm dlouhé a 3-4 mm široké, krátce řapíkaté.

lícová strana jehlic hlavotisu peckovicového var. drupacea

rubová strana jehlic hlavotisu peckovicového var. drupacea

Květy dvoudomé, samčí na až 2,5 cm dlouhých stopkách. Plody 2-2,5 cm velké, opakvejčité,
podobné peckovicím.

plody hlavotisu peckovicového var. drupacea

Původem je hlavotis peckovicový z Koreje, severní Číny a Japonska.
Roste ve třech varietách, var. drupacea, var. koreana a var. nana. V naší botanické zahradě
je k vidění jak původní druh, kultivar ´Fastigiata´ (sloupovitý vzrůst) tak varieta drupacea.
Hlavotis peckovicový var. drupacea je původem z horských lesů Japonska (Kjúšú a Hokkaidó),
má plody vejčité až 3 cm dlouhé, na 6-12 mm dlouhé stopce a s růžovofialovou barvou.

detail plodů hlavotisu peckovicového var. drupacea

Hlavotis peckovicový roste nejlépe v polostínu vyšších stromů, špatně snáší plné oslunění. V našich
podmínkách vyžaduje chráněné pohostinné stanoviště s přiměřenou vlhkostí vzduchu. V chladnějších
oblastech a při silnějších zimách může namrzat, nicméně má celkem dobré regenerační schopnosti.
Půdu vyžaduje výživnou, písčito-humózní, dostatečně vlhkou a bohatší na obsah vápníku.
V Evropě se pěstuje od roku 1829 a na území našeho státu se pěstuje od roku 1845 v zámeckém
parku v Sychrově.
Plody hlavotisu peckovicového jsou jedlé i když nijak zvlášť chutné (z vlastní zkušenosti). Podle
některých zdrojů jsou trpké i ve zralosti a tím pádem nejedlé. Plody variety drupacea jsou mnohem
chutnější, voní příjemně jakoby po punči, chuť je velmi sladká s nádechem po borovici (z vlastní zkušenosti).
Nedostatečně zralé plody mají pryskyřičnou pachuť jež dlouho vydrží v ústech. Plody jsou jedlé
jak syrové tak se dají i tepelně upravovat. Semena jsou též jedlá jak syrová i vařená, olejnatá, s
pevnou strukturou a lehce pryskyřičnou chutí. Olej získaný vylisováním semen se užívá ke svícení.
Podle více zdrojů má chuťově nejlepší plody varieta nana, i když plody jsou pouze 2 cm velké.
Rostlina hlavotisu peckovicového není smrtelně jedovatá jako tis červený nicméně obsahuje také
alkaloidy, proto je kromě jedlých plodů celá rostlina mírně jedovatá. Jehlice obsahují například
alkaloid homoharrigtonin, jež se v kombinaci s proteinem TRAIL užívá k léčbě některých forem leukémií.

chemická struktura alkaloidu homoharringtoninu z hlavotisu peckovicového

TRAIL dokáže za určitých podmínek zabíjet rakovinové buňky aniž by docházelo k poškození
zdravých buněk, ovšem některé rakovinové buňky jsou vůči TRAILu odolné. A právě homoharringtonin
z hlavotisu peckovicového dokáže odolnost takovýchto nádorových buněk, jednoduše řečeno, odstranit
a protein TRAIL je pak dokáže zničit.

Paličkovice nachová - námel

5. listopadu 2017 v 10:27 | Jiří Malaska |  BOTANIKA
Na krásně zlatožlutě vybarvených bezkolencích modrých, rostoucích v trvalkových parterech
v našem rozáriu, jsem tento týden objevil zajímavé útvary v jejich klascích. Po jejich bližším
prostudování jsem zjistil, že se jedná o sklerocia houby paličkovice nachové neboli námel.

sklerocia paličkovice nachové - námel na bezkolenci modrém

sklerocia paličkovice nachové - námel na bezkolenci modrém

Paličkovice nachová (Claviceps purpurea) je vřeckovýtrusná houba z čeledi paličkovicovité
napadající květy kulturních i planých trav a následně způsobující tvorbu černofialových růžků -
sklerocií místo obilek, jemuž se říká námel.

paličkovice nachová na botanické ilustraci

Spóry paličkovice nachové unášené větrem se zachytí na bliznách pestíků hostitelské rostliny.
Spóry vyklíčí v hyfy a ty prorůstají do semeníku v němž vytvoří husté mycelium. Uvnitř mycelia
dochází ke vzniku nepohlavních rozmnožovacích orgánů - konídií. Konidie jsou vylučovány na
povrch semeníků v kapičkách medovice. Medovice láká hmyz k její konzumaci a ten nevědomě
přenáší konidie na svých tělech na další nenapadené květy a dochází k jejich sekundární infekci.
Mycelium paličkovice nachové svým růstem postupně mění obilku ve sklerocia neboli námel.
Sklerocia jsou 1-4 cm dlouhá na povrchu modrošedá až černá a uvnitř bílá. Tyto tmavé růžkovité
útvary ve zralosti odpadávají na zem kde přečkají zimu. Na jaře za vhodných podmínek (obvykle
v květnu) na povrchu sklerocií vyrostou vlastní plodnice paličkovice nachové s červenofialovou
paličkou. Z nich se uvolňuji spóry a ty napadají květy -primární infekce.

plodnice paličkovice nachové na sklerociích - námelu

Paličkovice nachová parazituje na asi 60 rodech trav s přibližně 200 druhy. Z kulturních
trav napadá nejčastěji žito, tritikale, ale i pšenici. Z ostatních trav kromě již zmíněného
bezkolence modrého napadá například psineček obecný, psárku polní a luční, sveřep, kostřavu
rákosovitou, pýr plazivý, smilku tuhou, lipnici roční a luční, bojínek luční, chrastici rákosovitou,
kavyl nebo trojzubec.
Sklerocia paličkovice nachové jsou zdrojem velkého množství alkaloidů. Námel jich obsahuje
asi čtyřicet. Námelové alkaloidy lze rozdělit na dvě základní skupiny. První skupinou jsou deriváty
kyseliny lysergové (například ergotamin), druhou skupinou jsou klavinové alkaloidy. Námelové
alkaloidy jsou využívány v lékařství, ale jsou i původcem otrav.V léčebných dávkách působí námelové
alkaloidy na nervová zakončení a hladké svaly krevních cév, čímž jsou schopny zastavovat krvácení
(např. poporodní krvácení). Mimo to vyvolávají i stahy děložního svalstva. Při vysokých dávkách
dochází k těžké otravě projevující se silnými křečemi, zvracením, bolestmi hlavy, pomateností a
dokonce až smrtí. K otravám docházelo především v dřívějších dobách kdy se ještě nevědělo o
toxických účincích námele a nebyla věnovaná dostatečná pozornost čištění obilí. Po požití pokrmů
z kontaminované mouky docházelo k rozsáhlým chronickým otravám, tzv. ergotismu, proti němuž
nebyla obrana. Tyto otravy měli často charakter masových epidemií. Například v roce 944 přišlo
ve Francii v oblasti Limoges o život po otravě námelem 40 000 lidí. Asi největší epidemie ergotismu
na našem území byla zaznamenána v letech 1736 a 1737 v Krkonoších, kdy onemocnělo asi 500 lidí,
z nichž jich 100 na následky otravy zemřelo. Jelikož bylo touto nemocí postihováno především
venkovské obyvatelstvo začali ji lékaři od 18. století nazývat "morbus ruralis" čili nemoc venkovanů.
Pravá příčina ergotismu byla dlouho neznámá, až v roce 1630 prokázal francouzský lékař Thuillier
pokusy na drůbeži, že příčinou je právě námel. Onemocnění probíhá dlouhodobě a může mít hned
dvě formy. Forma gangrenózní se projevuje cévní spazmou, nekrózou prstů na rukou i nohou s
odpadáváním údů nebo jejich částí. Forma konvulzivní se projevuje bolestí hlavy, nevolností, těžkými
křečovými stavy a psychózami. V lékařství se námelové alkaloidy uplatňují především v gynekologii,
porodnictví a interním lékařství, při léčbe Basedově nemoci, při symptomatické léčbě migrén či při
léčbě klimakterických potíží. Alkaloidy na bázi kyseliny lysergové jsou užívány k výrobě LSD
(diethylamid kyseliny lysergové) užívaného v psychiatrii či v konečné fázi léčby rakoviny.
Pro účely lékařského využití se v dnešní době pěstuje námel záměrně na uměle infikovaných
rostlinách žita nebo v laboratorních podmínkách na živných půdách. Největšími současnými
producenty námelových alkaloidů jsou Švýcarsko, Německo, Itálie a Česká republika.

Čechřice vonná

31. října 2017 v 17:55 | Vláďa Vytásek |  BYLINKY Z BOTANKY
Čechřice vonná (Myrrhis odorata), příjemně po anýzu vonící trvalka z čeledi miříkovitých (Apiaceae).

čechřice vonná

Tuto léčivku do naší republiky dovezli v předminulém století z Alp Němci,kteří ji používali v dobách
kdy byl cukr drahý k zavařování ovoce a k ochucovávání sladkých pokrmů. Nyní je v přírodě hojně
rozšířená v bývalých Sudetech v Jeseníkách, Orlických a Jizerských horách. Na horách se jí daří lépe
než v nížinách a tam také dosahuje větších rozměrů.
Při pěstování na zahrádce se semen je nutné semena sít na podzim,aby pro lepší klíčení přes zimu
promrzla. Na léčení se používají listy,květy a nezralá semena na čaj ve formě nálevu při nachlazení,
zejména při silném zahlenění průdušek a rýmě. Kořeny se používají ve formě lihové tinktury v dávkování
3x denně 20 kapek na všechny druhy nachlazení. Ve formě 1 minutového odvaru ve víně povařením listů
je účinek ještě silnější a pomáhá při při astmatickém záchvatu a doba léčení je kratší než po klasickém
nálevu ve vodě. Kontraindikací však může být oslabený žaludek. Tato bylina má i tonizující a posilující
účinek na organismus a ve formě nálevu ve vodě nemá žádné kontraindikace takže ji mohou používat i
malé děti, senioři a těhotné ženy. Nezralé plody čechřice podporují u kojících maminek tvorbu mléka.
Čechřice je vhodná i do čajových směsí. Na nachlazení je dobrá kombinace s kvetoucí natí yzopu a
květem lípy ve formě nálevu. V poměru 3 díly listí čechřice, 2 díly kvetoucí natě yzopu a 1 díl květu
lípy malolisté . 2 čajové lžičky směsi zalijeme 250 ml vařící vody necháme 25 minut vyluhovat poté
scedíme a pijeme 3x denně dle potřeby. Čaj můžeme osladit medem.
Listí této vynikající léčivky je nejlépe v nížinách sbírat co nejdříve od poloviny dubna do května. Neboť
v létě její nasládlé listy bývají napadeny molicí vlaštovičníkovitou, která z nich vysává šťávu až zbělají.
Velmi podobné účinky má i čechřicovice dlouhočněletá (Osmorhiza longistylis) ,která roste v USA kde
kromě její léčivé natě se usušený kořen hojně používá jako koření do moučníků. U nás je čechřicovice
zatím neznámá a nepěstuje se ani v botanických zahradách.

Barevné plody dřevin - Mahonie cesmínolistá

29. října 2017 v 7:46 | Jiří Malaska |  BOTANIKA
Mahonie cesnínolistá (Mahonia aquifolium) je stálezelený keř z čeledi dřišťálovité (Berberidaceae)
dorůstající výšky až 1,5 metru, výjimečně až 2 metry. Dřevo mahonie je žlutě zbarvené díky
obsahu jedovatých isochinolinových alkaloidů. Listy jsou složené, 2-5jařmé. Jednotlivé lístky jsou
vejčité až kopinatě vejčité a 4-8 cm dlouhé. Lístky jsou polokožovité, tmavozelené a lesklé a na
okraji ostnitě zubaté. Na podzim se listy zbarvují do červena až hněda a někdy během velmi
mrazivých zim i opadají.

podzimní vybrvení listů mahonie cesmínolisté

Mahonie cesmínolistá kvete v dubnu a květnu žlutými vonnými květy, často červenavě naběhlými,
složenými ve vzpřímené, husté hrozny o délce 5-8 centimetrů.

kvetoucí mahonie cesmínolistá

Plodem je černomodrá, sivě ojíněná bobule. Bobule jsou téměř kulovité a 0,6-0,8 cm velké,
uvnitř s tmavočervenou šťávou a s 3-5 trojbokými, lesklými tmavočervenými až černými semeny
asi 5 mm velkými. Plody dozrávají v průběhu měsíce září.

plody mahonie cesmínolisté

semena mahonie cesmínolisté

Mahonie cesmínolistá je původem ze západu Severní Ameriky, kde roste v podrostu vlhkých lesů.
Mahonie je polostinnou dřevinou, nenáročnou na půdu a vcelku odolnou vůči suchu. Na území
našeho státu se pěstuje mahonie cesmínolistá od roku 1844.
Plody jsou ve zralosti jedlé, nicméně nezralé plody tak jako celá rostlina obsahuje jedovaté
alkaloidy berberin a oxyacanthin. Semena obsahují také malé množství zmíněných alkaloidů.
Plody jsou hodně kyselé a je lépe je nechat dostatečně vyzrát případně i přemrznout. Po přemznutí
se v nich zvýší množství cukrů a jsou chutnější. Z plodů se dá vyrobit marmeláda, želé, víno,
limonády, dají se použít na koláče nebo jak čerstvé tak sušené do kaší nebo müsli. Šťáva z plodů se
používala k dobarvování červených vín a k dobarvování a okyselení ovocných moštů, marmelád,
kompotů, jogurtů a tvarohových výrobků. Čerstvé plody mají mírný projímavý účinek. Plody svojí
chutí připomínají černý rybíz. Plody obsahují mimo jiné i mnoho vitamínu C a látky podporující
krvetvorbu. Konzumovat by je neměly těhotné a kojící ženy a lidé s problémy se štítnou žlázou.
Existují i speciálně vyšlechtěné kultivary určené ke zpracování plodů s vyšší nutriční hodnotou.
Například v Německu se pěstují velmi plodné kultivary ´Jupiter´ a ´Mirena´.

Jak na výsadbu česneku

22. října 2017 v 11:51 | Jiří Malaska |  TRŽIŠTĚ ZAHRADNÍ INSPIRACE
Česnek kuchyňský je velice oblíbenou a často pěstovanou zeleninou na našich zahrádkách.
A právě nyní v době kdy se chystáme na jeho výsadbu vám nabízím několik tipů a zkušeností
jež by se vám mohli hodit.

česnek kuchyňský

Kam vysazovat?
V prvé řadě je nutné vybrat ten správný pozemek, respektive místo, kde česnek vysadit.
Na plánovaném místě pro pěstovaní česneku by měl být časový odstup od minulého pěstování
česneku minimálně čtyři roky, ale raději šest až sedum let. To kvůli snížení rizika výskytu
chorob a škůdců a jednostrannému vyčerpání půdy. Jako předplodina by neměla být žádná
rostlina z čeledi amarylkovité, jako například cibule, pór, pažitka a podobně. Pokud vysazujeme
česnek po jahodách hrozí zde riziko výskytu háďátka zhoubného, pokud ovšem jahody nebyli tímto
škůdcem napadeny není problém česnek po jahodách zasadit. Nejlepší předplodinou jsou ovšem asi
brambory. To z důvodů, že půda je dostatečně prohnojená a hluboce prokypřená. Další vhodnou
předplodinou jsou košťáloviny. V každém případě je nutné aby předplodina byla sklizena z pozemku
pro výsadbu česneku v čas a bylo dost času na jeho přípravu. Tradičně se pozemek pro výsadbu
česneku oře, respektive ryje, následně kultivuje a poté se nechává nakypřená půda sesednout a až
poté se přistupuje k výsadbě. Mě osobně se osvědčilo pozemek pouze zkypřit rotavátorem a zároveň
s tím zapravit do půdy kompost. To provedu zhruba v září až říjnu před příchodem deštivého podzimního
počasí a následně jen vyčkám příhodné doby pro výsadbu. Samotný česnek je nejlépe hnojit dobře
vyzrálým kompostem, třeba připraveným zkompostováním kvalitní chlévské mrvy. V tradičních systémech
pěstování se užívají minerální NPK hnojiva, u nich je ovšem riziko vyplavování živin z půdy a další
negativní ekologické aspekty od výroby až k degradaci půdy. Česnek navíc nemá rád hnojiva s obsahem
chlóru, takže pro ty co by snad chtěli použít průmyslová hnojiva lze doporučit jedině Cererit.

Jaký česnek vybrat k výsadbě?
Při podzimní výsadbě máme hned dvě možnosti při výběru česneku. Jde o česnek paličák a
nepaličák. Česnek paličák vytváří květní stvol, kdežto nepaličák ne. Stručně řečeno nepaličáky
vytvářejí více stroužků v palici a mají lepší skladovatelnost jak paličáky, samozřejmě záleží
taktéž na odrůdě. Navíc u nepaličáku nemusíme vylamovat během vegetace květní stvoly. Co se
týče samotné volby odrůdy je nutné aby si každý pěstitel odzkoušel jaká odrůda je vhodná pro jeho
lokalitu a způsob pěstování. Z mé zkušenosti z pěstováním česneku na Olomoucku, jsou všechny
české odrůdy česneku vhodné a použitelné, a záleží spíše na lokalitě ať již z pohledu mikroklimatického
tak půdního. Pokud jsme si již vybrali odrůdu vyvstává otázka jestli je vhodné vysazovat všechny
stroužky z palic nebo jen ty velké, respektive ty okrajové. V dobrých podmínkách může i z malých
stroužků vyrůst česnek srovnatelný s tím jež vyrostl ze stroužků velkých. Nicméně pokud pěstujete
česnek v suchých oblastech je lepší používat k výsadbě pouze stroužky velké. Já osobně vždy vybírám
k výsadbě ty větší stroužky a ty ostatní si zasadím do květináčů a přirychlým si je během zimy na nať.
V podstatě podobně jako se rychlý třeba pažitka. Květináčky se zasazenými stroužky během zimy dle
potřeby přenesu ze studeného fóliovníku do tepla a na světlo, až rostlinky česneku dorostou asi 20 cm
výšky začnu je celé sklízet. Rostlinky mají jemné česnekové aroma a jsou plné vitamínů, použít jej
můžeme do pomazánek stejně jako ozdobu jídel, použití záleží jen na vaší fantazii.

Kdy česnek vysazovat?
Základním pravidlem pro určení doby výsadby je, aby vysazený česnek do příchodu mrazů stihnul
zakořenit, né však vzejít. Dalším faktorem je aby pokud požno teplota půdy trvale klesla pod 9°C
to proto, že při těchto teplotách není již fuzárium (jako jedna z chorob česneku) aktivní a tento
postup tedy působí jako prevence této choroby. Nejlepším termínem je období od druhé poloviny
listopadu do poloviny prosince, samozřejmě v závislosti na stanovišti a průběhu počasí v daném roce.
V teplých rocích a v nížinných lokalitách je možno vysazovat i v období Vánoc. Mě osobně se osvědčila
výsadba v posledním týdnu listopadu. V případě, že je chladnější rok a hrozí mrazy již v prosinci lze
nastýlat plochy s vysazeným česnekem například spadaným listím a tím oddálit promrzání půdy a
prodloužit čas kdy jsou v půdě dobré teplotní podmínky pro zakořenění česneku.

Jak vysazovat?
Česnek vždy vysazujeme kořenovou částí dolů. Pokud vysadíme stroužky kořenovou částí směrem
nahoru, česnek nám sice vyroste, ale úrodu si snížíme asi o 50%. Jestliže vysadíme stroužky tak,
že leží na boku snížíme si výnos až o 20%. Způsobů výsadby je mnoho. Můžeme vysazovat přímým
zapichováním stroužků do země nebo s pomocí sázecího kolíku. Při použití sázecího kolíku vzniká
ovšem riziko, že se vysazený stroužek svou bází nebude dotýkat půdy (jelikož je sázecí kolík špičatý
a pod stroužkem zůstane vzduchová mezera) a následně bude špatně zakořeňovat. Další možností je
vytvoření mělké brázdy na jejíž dno se stružky usazují a následně se brázda zasype a půda se utuží.
Ať vysazujeme jakkoli, řádky by měly být od sebe vzdáleny 25-50 cm a jednotlivé stroužky v řádku
8-15 cm. Mě se osvědčily řádky vzdálené od sebe 30 cm a jednotlivé stroužky na 10 cm od sebe.
Vše samozřejmě záleží na způsobu kultivace půdy během vegetace. Na vzdušných lokalitách s
dostatkem půdní vlhkosti můžeme volit menší spon, kdežto třeba na lokalitách suchých je lépe
volit širší spon, to kvůli menší konkrenci rostlin o již tak malou zásobu vody. Hloubka výsadby je
optimální taková aby nad zasazeným stroužkem bylo alespoň 6-10 cm půdy. Dalším pravidlem je,
že čím dříve vysazujeme tím hlouběji sázíme. Rostliny z hlouběji zasazených stroužků jsou méně
stresovány výkyvy ve vlhkosti a teplotě půdy během vegetace. Každopádně musíme přihlédnout i
ke způsobu sklizně česneku. Čím je česnek hlouběji zasazen tím hlouběji bude i naše úroda a tím
obtížnější bude i sklizeň.

Jak si ulehčit výsadbu?
Já používám k výsadbě česneku jednoduchý po domácku vyrobený znamenák, jež jste mohli vidět
v naši expozici na podzimní zahradnické výstavě Flora Olomouc 2017. V čem tkví jeho přednosti?
Jednoduchým zašlápnutím znamenáku do půdy vytvořím hned několik děr, se stejnou hloubkou a s
pravidelnou roztečí. Jelikož jednotlivé hroty nejsou zakončeny do špičky jako sázecí kolík, ale jsou
ploché následně umístěný stroužek má vždy přímý kontakt s půdou a s jistotou zakořeňuje.
Znamenákem tedy vytvořím dírky pro stroužky, ty následně do nich vmáčknu a pouze dírky zasypu
a je vysazeno.

znamenák pro usnadnění výsadby česneku

Co je to orientovaná výsadba?
Na malých plochách můžeme vyzkoušet tzv. orientovanou výsadbu česneku. Jde v podstatě o to,
že stroužky česneku orientujeme "bříškem" jedním směrem. Listy potom vyrůstají jedním směrem,
což vypadá nejen vzhledově hezky, ale usnadňuje to i kultivaci půdy mezi řádky.


Vyzkoušejte orientovanou výsadbu nebo si vyrobte jednoduchý znamenák pro výsadbu česneku a
vyzkoušejte ho a napište nám vaše zkušenosti s ním. A nezapomeňte pokud máte také nějaký nápad,
zkušenost či inspiraci pro přírodní zahradu neváhejte a pochlubte se s ní. Pošlete nám ji na náš email
botanicka.zahrada.ol@gmail.com a mi ji zveřejníme na tomto blogu v rubrice Tržiště zahradní inspirace.
Již teď se na vaše příspěvky těšíme.

Harmonie tvarů a barev

15. října 2017 v 19:29 | Marek Coufal |  ZAMYŠLENÍ
Nebe je šedivé , zamračené , podzimní.
Vláda nastupujícího podzimu je stále zřetelnější a při počasí , šedivém a smutném ,
pociťuji smutek i v sobě.
V zahradě míjím záhon jiřin , které upoutaly mou pozornost. Navzdory šedivé náladě -
vesele září svými rozmanitými tóny barev.
A nejsou to jen barvy , ale i zajímavé tvary květů.
Zastavuji se s fotoaparátem , abych zkoumal jejich krásu.




"Kdo fotografuje má více ze života."
Stále více se mi potvrzuje pravdivost této věty.
Záhon jiřin poutá pozornost. Je možné pouze projít okolo... nebo se zastavit a
zkoumat.
Zkoumat a prohlížet jednotlivé květy , nacházet drobné detaily , hledat a objevovat
kouzlo , často ukryté prvnímu pohledu.




Nebe je šedivé , ale právě proto teď květy působí tajemně. Barvy tlumené do
pastelových tónů ještě více zvýrazňují ladné tvary pohárků , pravidelně seskupených.
Teď ještě více vynikne charisma každého jednotlivého květu. Každý je dokonalý , každý
je originál. Jeden má dokonalý tvar , druhý upoutá laděním barev.





A hmyz i přes nevlídnost počasí se zastaví u květů.






Nebe je šedivé , ale já začínám pociťovat radost.
Objevil jsem krásu , na první pohled ukrytou.


Je dopoledne druhého dne.
A záhon jiřin opět září. A září i slunce. Jeho paprsky vytváří na květech náladu,
zcela jinou.
Pryč je tajemná melancholie včerejších květů. Dnes květy žáří jinak.
A motýl , ten pravidelný návštěvník , nastavuje křídla slunečním paprskům.




Objektivem fotoaparátu se znažím zachytit tu proměnu.
Včera bylo nebe i myšlenky šedivé. Dnes je prozářil jas.



Barevné plody dřevin - Hloh jednosemenný

15. října 2017 v 18:02 | Jiří Malaska, Marek Coufal |  BOTANIKA
Hloh jednosemenný (Crataegus monogyna) je původním druhem Evropy, severozápadní
Afriky a západní Asie, patřící do čeledi růžovitých (Rosaceae). Hloh jednosemenný je keř
s výškou 2-6 metrů nebo strom dorůstající 6-12 metrů. Borku má šedou, plátovitou a
podélně se rozpadající. Letorosty lysé, zlenohnědé, později červenohnědé s přímímy trny.
Kolcovité větévky jsou vyvynuté. Listy střídavé, hluboce 3-7laločné až klané. Na líci leskle
zelené na rubu sivozelené.

hloh jednosemenný na botanické ilustraci

Kvete v květnu až červnu bílými, oboupohlavnými zapáchajícími květy. Květy složeny v
mnohokvěté vrcholičnaté květenství s 6-25 květy.

kvetoucí hloh jednosemenný

Plodem je malvice (hložinka), kulovitá, široce vejcovitá až elipsoidní 6-10 mm dlouhá
a 5-10 mm široká. Malvice ve zralosti tmavě nebo živě červené až hnědočervené. Dužina
žlutavá až hnědavá. Malvice obsahuje jednu pecičku, kulovitou až krátce elipsoidní
7 mm dlouhou.

plody hlohu jednosemenného - hložinky

Hloh jednosemenný obvykle roste v řídkých lesích, lesních světlinách, křovinách, na
pastvinách, mezích, někdy i na skalách a sutích. Roste na neutrálních až zásaditých
půdách, svěžích až mírně suchých, někdy i vysychavých. Často na bazických podkladech
jako je vápenec, čedič, opuka či vápnitý pískovec. Je dřevinou světlomilnou a teplomilnou.
V ČR je méně rozšířen než příbuzný hloh obecný.
Hloh jednosemenný se pěstuje jako okrasná dřevina v několika kultivarech, plody se
používají jako ovoce, ale především je rostlinou léčivou, jež se využívá i ve farmacii.
K léčebným účelům se sbírají konce větévek s listy a květy, méně často potom zralé plody.
Mezi účinné látky hlohu patří flavonoidy (hyperosid, rutosid, vitexinrhamnosid), oligomerní
prokyanidiny, fenolkarbonové kyseliny a triterpenové kyseliny (kyselina ursolová).
Nepříjemný zápach květů způsobuje kyselina crataegolová, aminopuriny a aminy. List, květ
i plody hlohu jednosemenného, či výtažky z nich, se užívají k posílení srdeční činnosti, ke
zlepšení prokrvení věnčitých tepen kolem srdce i srdečního svalu a napomáhají správnému
hospodaření organismu s kyslíkem a energií. V lidovém léčitelství se užívají hložinková povidla
proti průjmu a k posílení organismu.
Hložinky jsou jedlé a chutnají nasládle, jsou moučnaté a mírně trpké. Jedlé jsou též okvětní
lístky a mladé listy trhané na jaře, ty se přidávají do salátů. Hložinky můžeme využít čerstvé i
sušené na přípravu čaje, za čerstva pak k přípravě marmelád, sirupů, likéru či tinktury.
Hložinkový čaj
2 lžíce hložinek zalejeme 0,5 litrem vody a 10 minut povaříme, Čaj pijeme dvakrát denně,
vlažný. Čaj působí i proti ledvinovým kamenům.
Hložinková tinktura
Natrhané hložinky omyjeme a osušíme, nasypeme je do sklenice a zalejeme alkoholem
(vodkou či slivovicí). Necháme asi měsíc macerovat a každý den obsah protřepeme. Po měsíci
přecedíme přes plátýnko a plníme do čistých uzavíratelných sklenic. Tinktura se užívá 3x denně
po 20-30 kapkách. Tinktura mimo jiné i snižuje hladinu cholesterolu v krvi.
Hložinková marmeláda
V hrnci povaříme 1 kg hložinek s 0,5 kg cukru nebo medu a 0,5 litry vody do změknutí. Hmotu
přepasírujeme přes síto, v případě potřeby ještě dosladíme a ještě povaříme na mírném ohni
do zrosolovatění. Plníme do čistých, nahřátých sklenic a ty následně sterilujeme asi 15 minut
při 90°C.
Hložinková omáčka (kečup)
1 kilogram očištěných hložinek s 0,5 litrem ovocného octa (nejlépe jablečným) povaříme na
slabém ohni asi 30 minut. Směs propasírujeme, přidáme 150 g cukru, čajovou lžičku pepře a sůl
dle chuti a povaříme asi 10 minut. Směs plníme do sklenic a ty otočíme dnem vzhůru. Omáčku
dáváme k masu ať již teplou nebo studenou.

Tržiště zahradní inspirace na podzimní výstavě

10. října 2017 v 17:59 | Jiří Malaska, Marek Coufal |  TRŽIŠTĚ ZAHRADNÍ INSPIRACE
Nově zrozený projekt "Tržiště zahradní inspirace" naší botanické zahrady se na podzimní
zahradnické výstavě Flora prezentoval svoji vlastní expozicí v pavilonu H. Jako tvůrci expozice
jsme se pokusily přinést návštěvníkům inspiraci pro jejich zahrádky a tím jim i nastínit jak a
k čemu má sloužit náš nový projekt. Podle bezprostředních reakcí většiny návštěvníků si troufám
říci, že se nám to i povedlo. Celá expozice měla návštěvníkům přinést inspiraci hned v pěti oblastech.


1) Bydlení pro užitečné tvory našich zahrad
Každý zkušený zahradník jistě ví, že bez nejrůznějších tvorů, ať již malých jako je hmyz
nebo velkých jako je ježek, by ekosystém zahrady nebyl úplný a tím pádem i funkční.
Jeden ze způsobů jak na svou zahrádku takovéto užitečné tvory nalákat a i je tam udržet
je poskytnout jim možnost bydlení, respektive útočiště. Asi nejlepším způsobem je vytvoření
alespoň malé divočiny na své zahrádce, případně je možné vyrobit různé budky a jiné příbytky
a ty rozmístit po zahradě. Vždyť například takový jeden netopýr dokáže za jednu noc ulovit
až neuvěřitelných 2500 komárů nebo taková sýkora koňadra dokáže během zimy snížit počet
housenek obaleče jablečného ukrytých ve štěrbinách kůry až o 90%. A to se ani nezmiňuji o
užetečnosti hmyzích predátorů jako jsou slunéčka, škvoři či larvy pestřenek nebo hmyzích
opylovačů jako jsou čmeláci nebo samotářské včely.




2) Domácí lékárnička z vlastní zahrádky i z okolní přírody
Není přeci nutné kvůli každému kýchnutí hned utíkat do lékárny pro nějaký ten prášek.
Využijme zkušeností našich babiček a znalostí moderní vědy k léčbě za pomocí nejrůznějších
léčivých rostlin jak vypěstovaných na vlastní zahrádce či posbíraných v přírodě v našem okolí.
Vždyť většina léků má své prarodiče právě v léčivých rostlinách. Tak namátkou některé léky
na snížení cholesterolu v krvi mají prapůvod v účinných látkách obsažených v hlívě ústříčné
nebo takový aspirín v prozměnu v látkách obsažených ve vrbě. Navíc v léčivých rostlinách není
jako v prášcích pouze jedna účinná látka, ale jde většinou o komplex látek vzájemně se ve svých
účincích podporujících a navíc s minimen vedlejších účinků, na rozdíl od průmyslových léků.
Pro inspiraci například taková oblíbená dušičková květina jakou je chryzantéma se běžně v
čínské medicíně užívá v podobě čaje proti infekcím, horečce, vysokému tlaku nebo při cukrovce.
Samozřejmě k tomuto využití se dají doporučit pouze rostliny jež si sami vypěstujeme a které
nejsou ošetřeny žádnou chemií.


3) Podzimní výsev a výsadba zeleniny pro sklizeň v příštím roce
Podzim není pouze obdobím sklizně plodů naší práce uplynulích měsíců a příprav naší
zahrádky na zimu, ale taktéž dobou výsevu a výsadby mnohé zeleniny z jejichž sklizně
se budeme těšit příští rok. K takovým tradičním druhům jež se na podzim vysazují patří
jistě česnek, ale neměli bychom zapomínat nebo opomíjet i takové druhy jako je ozimý
salát, ozimá cibule nebo topinambury. A jste si opravdu jistí, že i u tak známé plodiny jako
je česnek znáte ty správná pravidla pro jeho výsadbu a víte jak je možné si výsadbu usnadnit?
Nesmíme samozřejmě opomenout podzimní výsev špenátu pro nejrannější jarní sklizeň a
výsev mrkve a petržele. Mrkev a petržel vysetá na podzim těsně před příchodem mrazů
se vám odvděčí rychlým vzcházením na jaře (díky vyplavení inhibičních látek ze semen v
průběhu zimy) a následně i rannější sklizní (díky náskoku oproti plevelům a lepšímu
využití jarní vláhy).



4) Pěstování hlívy ústřičné na slámě v domácích podmínkách
Jistě každý zahradník a i houbař si někdy posteskl nad obdobími kdy v lese není možno
najít jedinou prašivku, a pro ty z vás jež se nechtějí spoléhat pouze na krátká období
růstu hub ve volné přírodě je tady možnost si vypěstovat vlastní houby jako je například
hlíva ústřičná v domácích podmínkách. Je to tak jednoduché, jako vyrazit na houby do
lesa, ale mnohem spolehlivější, než doufat že houby na vašem oblíbeném místě porostou
a že je nikdo před vámi ještě neposbíral. Potřebujete pouze slámu, sadbu hlívy, silný
polyetylénový pytel a teplou vodu. Za trochu práce a 6 týdnů trpělivosti vás s jistotou čeká
bohatá úroda jež se následně v několika sklizňových vlnách vrátí. A navíc takto můžete
pěstovat a sklízet po celý rok bez ohledu na počasí.


5) Sklízíme čerstvou zeleninu i během zimy
I během zimy je možné sklízet zeleninu ať již z venkovních záhonů nebo doma za oknem.
Každý jistě zná jak si vypěstovat v zimě řeřichu a stejně tak je možné pěstovat například
roketu. Další možností je rychlení pažitky ať již té klasické tak té čínské, naťové petržele
a celeru nebo i česneku ze slabých stroužků jež jsou nevhodné pro podzimní výsadbu na
záhon. Co se týče venkovních záhonů můžeme po celou zimu sklízet například kadeřávek,
cibuli zimní, růžičkovou kapustu nebo pokud není půda promrzlá třeba zimní pór či topinambury.


To bylo pouze náznakem co vše jste se mohli dozvědět z naší expozice, ale hlavně to
bylo ukázkou o čem má být náš projekt "Tržiště zahradní inspirace". Má být o vaší
příležitosti podělit se s vašimi nápady, zkušenostmi a inspiracemi pro přírodní zahradu
i permakulturu s ostatními zahradníky a podobně smýšlejícími lidmi, ale i o příležitosti
získat nápady, zkušenosti a inspiraci od druhých. Bližší informace najdete v úvodním
článku v rubrice Tržiště zahradní inspirace. Naším heslem je INSPIRUJ(SE) čili
inspiruj ostatní a inspiruj se od ostatních.


Fotostřípky z podzimní výstavy Flora 2017

8. října 2017 v 19:34 | Marek Coufal |  REPORTÁŽE

pavilon A

pavilon A

pavilon A

pavilon A

pavilon A

pavilon A

pavilon A

pavilon A

pavilon A - floristická soutěž

pavilon A - floristická soutěž

pavilon A - floristická soutěž

pavilon A - floristická soutěž

pavilon H - expozice Botanické zahrady a Rozária

Barevné plody dřevin - Kaštanovník jedlý

6. října 2017 v 20:57 | Jiří Malaska |  BOTANIKA
Kaštonovník jedlý nebo též setý (Castanea sativa) je statný strom z čeledi bukovité (Fagaceae)
dorůstající výšky až 40 metrů s borkou šedohnědou, dubového typu. Letorosty jsou hranaté,
barvy zelené až červenohnědé s bílými lenticelami. Listy podlouhlé až 20 cm dlouhé, hrubě
pilovité, na vrcholu zašpičatělé, na bázi srdčité až klínovité. Kvete v červnu až červenci drobnými
květy složenými ve vzpřímené jehnědy.

kaštanovník jedlý

Plodem jsou srdčitě bochníkovité nažky (kaštany), 2-4 cm velké, tmavě hnědé a lesklé.

nažky kaštanovníku

Nažky jsou uzavřeny v pichlavě ostnité číšce po 1-3 kusech. Dle počtu plodů v číšce můžeme
kulturní kaštanovníky dělit na vlastní kaštany s 2-4 plody v číšce a marony s 1-2 velkými plody
v jedné číšce. Číška se otvírá čtyřmi švy. Plody dozrávají v září až říjnu.

ostnité číšky kaštanovníku

Kaštanovník dosahuje obvykle stáří okolo 500 let, vzácně se může dožít až 2000 let. Plodit
začíná v 15-40 letech.
Jde o dřevinu teplomilnou s vegetační dobou 160-180 dní. K dozrání plodů potřebuje teplý
podzim. V zimě snáší mrazy až do -27°C. Půdy upřednostňuje čerstvě vlhké, propustné a kyselé.
Kaštanovník je velmi náročnou rostlinou na draslík. Jde o dřevinu polostinnou, snášející větší zástin
jak dub.
Původem je kaštanovník nejspíše z jihovýchodní Evropy, ale v současnosti roste v celé jižní
polovině Evropy, severní Africe a západní Asii. Například na Kanárských ostrovech se chová
jako invazivní druh. Kaštanovník je silný pylový alergen.
Kaštanovník jedlý je živnou rostlinou (spolu s dubem) u nás vzácného tesaříka Trichoferus pallidus.
Dřevo kaštanovníku je cenné, trvanlivé podobné dubovému a to i jeho využitím. Ve dřevě a kůře,
ale i listech a plodech jsou obsaženy kvalitní třísloviny - taniny. Tanin se ze stromů
získává např. ve firmě Tanin Sevnica ve Slovinsku, tento tanin se následně používá ve farmakologii,
výživě zvířat, výrobě vína a brandy a v kožedělném průmyslu. Plody jsou jedlé, obsahují okolo
60% škrobu, asi 10% bílkovin, asi 15% cukrů, asi 3% oleje, vitamíny A, B1 a C.
V lidovém léčitelství se užívá kůra proti průjmu, listy se užívají při bronchitidě, astmatu, usnadňují
vykašlávání a protirevmaticky. V farmakologickém průmyslu se používají listy proti kašli. Plody čistí
játra, působí protiprůjmově, proti nervovým poruchám a stavům úzkosti. Plody se dají jíst syrové,
pečené, vyrábí se z nich mouka, alkohol nebo i pivo. Kulinářské využití plodů je velmi široké, ale
nejznámější úpravou jsou pečené kaštany. Kaštany, především ty po nějakou dobu skladované na
několik hodin namočíme do vody, aby se při pečení nevysušili, nicméně není to podmínkou. Následně
kaštany nařízneme do kříže a pečeme asi 20 minut při 180-210°C v troubě dokud se slupka v místě
naříznutí nerozevře. Poté kaštany přesypeme do útěrky a mírně pokropíme vodou, zabalíme a
necháme asi pět minut odpočinout a je hotovo. K pečení můžeme využít i speciální pražící pánev
na kaštany, ta se liší od klasické pánve dírkami ve dně.
Asi nejlepším způsobem uchávání kaštanů je jejich zmražení v mikrotenových sáčcích, po rozmrazení
si stále zachovávají svojí původní chuť.

Tržiště zahradní inspirace

30. září 2017 v 21:27 | Jiří Malaska |  TRŽIŠTĚ ZAHRADNÍ INSPIRACE
Jelikož naše zahradnická srdce tíhnou k přírodním zahradám a permakultuře, rozhodli jsme
se stvořit novou rubriku na našem blogu, respektive nový projekt Botanické zahrady a
Rozária Olomouc, a nazvali jej TRŽIŠTĚ ZAHRADNÍ INSPIRACE.



Co má být to Tržiště zahradní inspirace?
Měl by to být prostor ke sdílení nápadů, zkušeností a inspirací pro přírodní zahradu a
permakulturu ve všech jejich aspektech, od péče o půdu přes pěstování rostlin, chov
zvířat a zpracování potravin až po aplikaci permakulturních principů a etiky v každodenním
životě každého z nás.

Pro koho je Tržiště zahradní inspirace určeno?
Je tu pro každého z vás, kdo má nějaký nápad, zkušenost či inspiraci pro přírodní zahradu
a permakulturu a chtěl by se o ně podělit s podobně smýšlejícími lidmi, ale i pro ty, co by se
rádi inspirovali či poučili od druhých.

Kde najdete Tržiště zahradní inpsirace?
V prvé řadě zde, na blogu Botanické zahrady a Rozária Olomouc, ve stejnojmenné rubrice, ale
máme v plánu uspořádávat pravidelná setkání "trhovců se zahradní inspirací" v areálu naší
botanické zahrady, kde byste mohli své nápady, zkušenosti a inspirace prezentovat naživo
jak ostatním "trhovcům", tak i návštěvníkům botanické zahrady.

Jak se tedy zapojit do projektu Tržiště zahradní inspirace?
Je to velice jednoduché, zašlete nám svůj nápad, zkušenost či inspiraci (pro zpestření
či názornost přiložte klidně i nějakou fotografii, obrázek či náčrtek) na náš email
(botanicka.zahrada.ol@gmail.com) a my jej zveřejníme v této naší rubrice. Až bychom rozhodli
o termínu setkání "trhovců zahradní inspirace" v areálu naší botanické zahrady, kontaktovaly
bychom vás s pozvánkou na toto setkání a podrobnými informacemi o něm.

Proč se vlastně ale zapojit do projektu Tržiště zahradní inspirace?
Jde o jednoduchou formu prezentace vašich nápadů, zkušeností a inspirací se zpětnou odezvou
jak od pracovníků naší botanické zahrady, tak i ode všech našich čtenářů, jež vám může pomoci
s vylepšením či realizací vašich nápadů. Stejně tak vy pomůžete těm, kteří hledají řešení svých
problémů v jejich přírodních zahradách či permakultuře či jen inspiraci pro ně.

Na konec bych vás chtěl všechny pozvat na podzimní zahradnickou výstavu Flora Olomouc, jež
proběhne ve dnech 5. až 8. října 2017 v areálu Výstaviště Flora Olomouc, na níž budeme mít i
my, Botanická zahrada a Rozárium Olomouc, svou expozici v pavilonu H pojatou právě jako
takovou malou inspiraci pro vaše přírodní zahrádky a zároveň jako propagaci našeho nového
projektu Tržiště zahradní inspirace. Těšíme se na vaší návštěvu na výstavišti, ale především se
těšíme na vaše příspěvky do Tržiště zahradní inspirace.

Bylinky z botanky

25. září 2017 v 19:32 | Jiří Malaska |  AKCE
Pro velký úspěch přednášek Vladimíra Vytáska o bylinkách, jsme se rozhodly přidat v
letošním roce ještě dvě přednášky . Proto zveme všechny zájemce o léčivé rostliny a
léčbu s jejich pomocí, na přednášky Vladimíra Vytáska v areálu naší botanické zahrady.
Můžete se těšit na Vládimíra Vytáska, zkušeného bylináře z Litovle, poradce a pěstitele
bylinek pro botanickou zahradu v Prostějově a Olomouci; který Vás poutavým způsobem
provede světem léčivých rostlin. Součástí přednášky, jak bývá zvykem, bude i prostor pro
individuální dotazy účastníků.
Termíny přednášek jsou
26. října a 30. listopadu, vždy od 17. do 19. hodin.
Sraz účastníků bude v 17. hodin u infocentra Rozária, vstup z ulice 17. listopadu.
Cena za účastníka je 120 Kč.
Jelikož je množství účastníků omezen, musí se případní zájemci zaregistrovat,
buď na telefoním čísle 733 108 640 nebo na emailu botanicka@flora-ol.cz , případně
osobně na infocentru Rozária (tato varianta je možná pouze do 15. října).
Těšíme se na Vaší účast.

Dostih růží XV

24. září 2017 v 11:06 | Marek Coufal |  DOSTIH RŮŽÍ 2017
EVENING STAR a TIFFANY bok po boku. PRINCE JARDINIER se po razantním útoku
dostává před PULLMAN ORIENT EXPRESS. Za nimi drží pátou pozici ASTRONOMIA.
A je tu překvapení , závodním polem se propracovala PAPA MEILLAND a útočí
na ASTRONOMII.
Cíl.
EVENING STAR o nepatrný kousek před TIFFANY , za nimi PRINCE JARDINIER ,
PULLMAN ORIENT EXPRESS , ASTRONOMIA , PAPA MEILLAND.

Vítězí EVENING STAR.
Elegantní , charismatická růže , bílé barvy , se středem , který přechází od smetanové po žluté
zabarvení. S nádherným tvarem poupat i květů. Svou krásu si udržela po celé léto a ještě
začátkem podzimu se rozevíraly poslední poupata , na které dopadaly kapky podzimního
deště.


EVENING STAR

Druhé místo vybojovala TIFFANY.
Její květy sytě růžové barvy přecházejí od pastelových tónů po žlutou ve středu květů.
Nádherný tvar poupat a intenzivní vůně.


TIFFANY

Třetí místo PRINCE JARDINIER.
Vynikající svojí jemnou něžností květů , zabarvených s jemným nádechem růžové.
Dokonale ušlechtilý tvar poupat i květů. Omamná vůně.


PRINCE JARDINIER

Čtvrté místo , po urputném boji získává PULLMAN ORIENT EXPRESS.
Impozantní růže , kterou charakterizuje zvláštní barva květů . Červená přechází přes růžovou
do žluté a květy mění své zabarvení podle intenzity slunečního svitu.
Je to extravagantní krasavice , která na sebe upoutává pozornost.


PULLMAN ORIENT EXPRESS

Pátá ASTRONOMIA .
Krása ukrytá v jednoduchosti. Něžná a jemná.


ASTRONOMIA

Šesté místo vybojovala PAPA MEILLAND.
Smyslná krasavice. Nádherná štíhlá poupata. Květy sametové , temně rudé barvy , intenzivně
vonící.


PAPA MEILLAND

V dostihu Kentucky Derby - dostihu o růže prolétly koně cílem.
V dostihu zařazeném do "americké trojkoruny" , do níž patří ještě Preakness Stakes a Belmont
Stakes. Kůň , který má šanci trojkorunu získat musí být předčasně vyspělý , velmi rychlý a musí
mu přát okolnosti.
Mezi plnokrevníky , kteří trojkorunu získali patří například SECRETARIAT nebo SEATLLE SLEW.
Naopak , tato prestiž unikla i takovým esům jako NORTHERN DANCER.
Koně jsou v cíli.
Neklidně pohazují hlavou a frkáním se snaží zbavit napětí.
Na svalnatých tělech , lesknoucích se potem pulzují naběhlé žíly.
Koně splnily úkol , pro který byli zrozeni , který je jejich přirozeností.

Stejně tak růže . Tvořily poupata , rozvíjely své okouzlující květy a okolí naplňovaly svou vůní
a krásou. Plnily své poslání.
A teď v dešti prvních podzimních dnů se snáší k zemi lístky posledních květů.
Dostih skončil.

Brevné plody dřevin - Bez černý

22. září 2017 v 21:30 | Jiří Malaska |  BOTANIKA
Bez černý (Sambucus nigra) je jeden ze 40 známých druhů bezu. Bez je jediným rodem
čeledi bezovité (Sambucaceae). Bez černý je opadavý keř vysoký až 5 metrů, vzácněji
strom s výškou až 10 metrů. Letorosty zelené s nápadnými podlouhlími lenticelami. Starší
větve šedozelené až šedohnědé s nepravidelně rozbrázděnou borkou. Větve mají širokou
dřeň barvy bílé až žlutavě bílé a tvrdé dřevo barvy žluté. Listy vstřícné a lichospeřené,
obvykle s 2-3 jařmy. Kvete v červnu až červenci žlutavě bílými, vonnými květy uspořádanými
v bohaté ploché, 3-5 ramenné vrcholíky.

bez černý v květu

Plodenství nící. Plody, "bezinky", jsou kulovité peckovice, 5-8 mm v průměru. Barva plodů
je černá až černofialová. Plody obvykle obsahují tři až pět semen.

plodenství bezu černého

Semena vejcovitá až elipsoidní, 3-4 mm dlouhá a asi 2 mm široká, žlutavá až hnědá.

semena bezu černého

Upřednostňuje půdy vlhké, humózní, hluboké a bohaté dusíkem. Obvykle roste v lesních
pláštích, na pasekách a světlinách, v křovinatých porostech, ve světlých listnatých a
lužních lesích, podél cest, potoků a řek, v obcích, na rumištích a u sloupů elektrického
vedení. Plody bezu jsou oblíbenou potravou ptáků, kteří jej tak neúmyslně svým trusem
rozšiřují.
Bez černý je rostlinou široce užívanou jak v lidovém léčitelství (především květ a plod),
ve farmaceutickém průmyslu (květ), ale i v potravinářství (květ i plod).
Plody bezu černého - bezinky obsahují flavonoidy, anthokyany (sambucin), vitamín C,
organické kyseliny a cukry. V semenech je obsažen glykosid sambunigrin.
Syrové plody mají projímavý účinek a ve větším množství a především u citlivějších osob
způsobují zažívací potíže, zvracení až celkovou slabost. Tyto účinky se ovšem ztrácí po
usušení či po tepelné úpravě plodů.
Plody se užívají v lidovém léčitelství při nemocech z nachlazení, revmatických bolestech,
bolestech nervového původu, především při zánětu trojklaného nervu, za syrova potom
jako projímadlo.
V potravinářství se šťáva z plodů využívá jako přírodního barviva, plody zbavené semen
potom jako náhražky za dražší ovoce v ovocných směsích a též při výrobě likérů. V domácích
podmínkách se z nich vyrábí marmelády, povidla, rosoly, vína a likéry.
Níže nabízím několik osvědčených a výtečných receptů jež jsme získaly od paní Heleny Konečné.

Bezový likér
1 litr vody a 2 litry bobulí 15 minut povaříme, potom scedíme, do šťávy přidáme 1 kg cukru a vanilkový
cukr (nebo 600g medu a 1/2 vanilkového cukru), 3-4(-6) lžičky kávy (uvařit silného turka a dát
tam ten výluh), vše ještě asi 3 minuty povařit, druhý den přidáme 0,5 litru rumu

Bezinková šťáva
2kg bezinek zalejeme 2,5 litry svařené vody, ještě horké (před zalitím bezinky trošku
promáčkáme aby lépe pustily), přidáme 20g kyseliny citronové a necháme 24 hodin vyluhovat,
poté přecedíme a přidáme na 1 litr šťávy 1 kg cukru (eventuelně 900 g směsy ze 4 dílů třtinového
cukru, 1 dílu fruktoźy a 2 dílů medu) 5 minut povaříme a nakonec případně můžeme přidat
ještě 0,5l rumu

Povidla z bezinek a jablek
jablka a bez v poměru zhruba 2 díly jablek (bez jadřinců) a 1 díl bezu (jak celé bobule,
tak výlisky z likéru), jablka nakrájíme na malé kousíčky (asi by šlo i nastrouhat), smícháme
s bezem, dáme do vyššího plechu, promícháme s troškou jablečného octa, kdo chce může přidat
cukr, stačí jen tak minimálně posypat (možné přidat fruktoźu), upěchovat, nechat odstát, aby to
pustilo trošku šťávy a potom to dáme do trouby na 180°C na cca 3 hodiny, vůbec NEMICHAT,
takto se nepřipálí, po vytažení z trouby ještě domícháme klasicky na vařiči, cca 0,5 hodiny až
hodinu, do konzistence, která se nám líbí. Hned dáme do skleniček, otočíme dnem vzhůru a po
vychladnutí uložíme do lednice či sklepa.

Pcháč zelinný

22. září 2017 v 18:08 | Vláďa Vytásek |  BYLINKY Z BOTANKY
Zajímavou léčivkou, která má vrchol vegetace od léta do podzimu je pcháč zelinný
(Cirsium oleraceum). Vytrvalá bylina z čeledi hvězdnicovitých (Asteraceae). V naší přírodě
roste na vlhkých až mokrých na dusík bohatých půdách na březích potoků a řek, nejčastěji
ve společnosti tužebníků a kopřiv.

pcháč zelinný

Velmi hojně roste například v Litovelském Pomoraví. Sbírají se listy a květy na začátku
kvetení, suší se v průvanu nebo v sušičce, teplota sušení by neměla přesáhnout teplotu
30°C. Užívá se ve formě odvaru nebo lihové tinktury. V dřívějších dobách se mladé listy a
nerozvinuté květy používaly do polévek typu zelňačka. Léčivé účinky jsou protirevmatické,
protikrvácivé, protizánětlivé, močopudné a tonizující.
Tento pcháč se užívá při revmatismu a dně, dále při zánětu ledvin a jako čistící čaj.
Zevně se používá při zánětu spojivek, alergických vyrážkách, na spáleniny, při poškození kůže
při nadměrném opalování, ve vlasové kosmetice při lupech a vypadávání vlasů.
Odvar z pcháče je 5 minutový, užívá se 2x až 3x denně 1 hodinu před jídlem v množství 150 ml
čaje.
Lihová tinktura z pcháče - 25 gramů nadrobno nakrájené natě se dá do 250 ml nejlépe 70% lihu,
nechá se macerovat 14 dní ,poté se tinktura přefiltruje a uloží do tmavých skleněných lahví do
chladu. Užívá se 30 kapek tinktury, která se naředí lžící vody 2x až 3x denně mezi jídly jako
močopudný a posilující prostředek. U nás se zatím moc tento pcháč nepoužívá, více ho využívá
polské léčitelství, známý je polský čistící čaj, který se používá na ledviny, revma, bolest kloubů a
alergie. 2 díly natě pcháče zelinného, 2 díly listů břízy, 1 díl kvetoucí natě vřesu, 1 díl květu
černého bezu,1 díl květu hluchavky bílé a 1 díl květů chrpy modré. 1 a půl lžíce této směsi
zalijeme vařící vodou necháme 1/2 hodiny odstát poté scedíme a pijeme přes den mezi jídly
2x až 3x denně.
Další u nás rostoucí pcháče jsou pcháč bělohlavý (Cirsium eriphorum), používá ho ruská medicína ve
formě odvaru zevně na kožní rakovinu a na hojení hnisavých a špatně se hojících ran a velmi hojný
pcháč rolní zvaný oset (Cirsum arvence) jež se používá ve formě odvaru zevně na revma a vnitřně
po čajových lžičkách při rakovině.
V USA roste na podobných vlhkých místech jako náš pcháč zelinný pcháč jedlý (Cirsium edule),
který v minulosti indiáni pojídali jako slavnostní jídlo při obřadu slunečního tance. Syrový
oloupaný sladký stonek má chuť podobnou banánu. U nás se tento pcháč pěstuje vzácně v
botanických zahradách.

KnihOlympiáda 2017

21. září 2017 v 18:51 | Jiří Malaska, Marek Coufal |  AKCE
Ve středu 20. září proběhl čtvrtý ročník Kniholympiády, jež se měl v případě příznivého počasí
konat v areálu naší Botanické zahrady a Rozária. Nicméně počasí venkovním aktivitám příliš
nepřálo tak se celá akce uskutečnila v budově Knihovny města Olomouc jež byla letos pořadatelem
této akce. My, botanická zahrada, jsme ovšem dostali příležitost zúčastnit se akce i v prostorách
městské knihovny a myslím, že jsme tuto příležitost náležitě využily a přinesly kousek naší botanické
zahrady až k dětem. Akce se zůčastnilo 12 týmů vždy po pěti soutěžících, tedy celkem 60 dětí plus
jejich dospělácký doprovod.


Děti soutěžily celkem na osmi stanovištích, ve dvou patrech knihovny, v disciplínách
inspirovaných příběhy Harryho Pottera a na devátém bonusovém nesoutěžním stanovišti
naší botanické zahrady.


Připravili jsme si pro zúčastněné malou poznávačku rostlin pod hlavičkou BOTANICKÁ ZAHRADA
NA TALÍŘI. Jak již název našeho stanoviště napovídá jednalo se o rostliny především jedlé,
ale i léčivé.


Děti měli za úkol přiřadit k živým vzorkům rostlin, podpořeným jěště jejich obrázky,
kartičky s jejich jmény a krátkým popisem použitelnosti rostlin v kuchyni i domácí bylinkové
lékárničce. I přes občasné malé zaváhání nakonec všechny týmy správně určily všech deset
vzorků rostlin, a to i přesto, že mezi exempláři byly i méně všeobecně známé druhy jako
mišpule obecná, popenec obecný či lichořeřišnice větší.







Pro všechny zúčastněné jsme jako odměnu za jejich šikovnost připravily malý dárek v podobě
talíře skrývajícího uvnitř jednak možnost zúčastnit se naší malé domácí soutěže a také malý
pytlíček se semínky jedlých rostlinek, jež si mohou děti příští jaro vysít a obohatit si tak svoji
zahrádku či balkón o několik druhů jedlých rostlinek.



Domácí soutěž pro děti spočívá v jejich kreativním stvárnění jedlého talíře plného jedlých
rostlin z okolí jejich domovů. Svůj jedlý talíř mají posléze namalovat či vyfotografovat a
obrázek buď doručit osobně na infocentrum Rozária či Botanické zahrady či jej zaslat na náš
e-mail do konce října. My posléze všechny obrázky zveřejníme na tomto blogu a tři
nejzajímavěší následně odměníme krásnou knihou o rostlinách. Již nyní se moc těšíme na
všechny došlé obrázky.





Podle reakcí jak dětí tak i jejich doprovodů se všem naše stanoviště líbilo, a za to jsme rádi,
a již nyní se těšíme na možná budoucí setkání třeba i s Vámi či Vašimi dětmi ať již v areálu
naší botanické zahrady či na některé z akcí, na níž se naše botanická zahrada spoluúčastní.

Kam dál