Říjen 2016

Citronečník trojlistý

30. října 2016 v 11:16 | Jiří Malaska |  ATLAS ROSTLIN
Citronečník trojlistý (Poncirus trifoliata) je jediným zástupcem rodu Poncirus z čeledi routovité
(Rutaceae), do níž patří i všechny citrusy. V naší přírodě z této čeledi roste pouze chráněná
třemdava bílá (Dictamnus albus). Citronečník pochází původně z Koreje a severní až střední Číny.
Jedná se o jedinou, s citrusy příbuznou a citrusům podobnou, rostlinu pěstovatelnou v našich
podmínkách celoročně venku. Jde o malý opadavý strom či spíše keř dorůstající výšky 1-3 metry,
výjimečně do 7 metrů a dožívající se ve středoevropských podmínkách maximálně okolo 25 let.
Větévky jsou zelené se silnými a tuhými trny délky až 7 cm, vyšlechtěny však byli i beztrnné formy.


Listy střídavě postavené, trojčetné, výjmečně pětičetné, po rozemnutí vonící po citrusech.
Prostřední list 3-6 cm dlouhý a postranní asi poloviční délky. Mladé listy se ve východních
kuchyních používají k dochucování jídel. Řapíky jsou úzce křídlaté 8-25 mm dlouhé.


Květy pětičetné, bílé, 3-5 cm široké podobné ostatním citrusům jen větší a bez výzazné vůně.
Kvete v dubnu až květnu a květy se objevují ještě před rašením listů.


Plodem je jemně chlupatá bobule (hesperidium) 3-5 cm v průměru v mládí zelená v době zralosti
sytě žlutá, vonná.


Plod obsahuje velké množství semen (polyembryonická semena) vzhledově podobných těm
citrusovým. Chuť plodu je díky vysokému obsahu pryskyřic trpká až hořká, a díky obsahu
organických kyselin, včetně vitamínu C, také nakyslá.


Uvádí se, že plody jsou nejedlé, nicméně dají se konzumovat či dát do čaje jako citrón
(z vlastní zkušenosti), jen díky množství semen je dužiny málo a není příliš šťavnatá. Plody
lze použít k výrobě marmelády a po delším skadování i k výrobě tonizujícího nápoje. Plody
obsahují řadu účinných látek ze skupiny flavonoidů, kumarinů, monoterpenů a alkaloidů
(neoeriocitrin, narirutin, naringin, hesperidin, neohesperidin, neoponcirin, poncirin, naringenin,
hesperetin, sinensetin, nobiletin, heptamethoxyflavon, 5-O-demethylnobiletin, tangeretin,
synefrin, octopamin, N-methyltyramin, hordenin a další).


Ve východním léčitelstvý se sušený plod užíval jako močopudný prostředek, proti nadýmání,
jako projímadlo, proti zvracení, pro uvolnění křečí, proti bolestem zubů a ke stahování cév.
Odvar z kůry se používal pro lepší odkašlávání a proti horečce. Obecně látky obsažené v
citronečníku zvyšují krevní tlak a mají mírně povzbuzující účinek na organismus.
Citronečník vyžaduje teplé, slunečné a chráněné stanoviště s co nejdelší vegetační dobou,
důležitou pro dostatečné vyzrání letorostů. Starší rostliny snáší mrazy až do -25°C, i když dojde
k namrznutí snadno regeneruje. Mladé rostliny je lépe přes zimu chránit a jednoleté semenáčky
první zimu přechovávat ve skleníku. Půdu vyžaduje nejlépe hlinitou, živnou a hlubokou. Snáší,
ale i půdy lehčí či težší jen je citlivý na půdy zamokřené, s vysokým obsahem vápníku a solí,
zejména chloridových.
Citronečník se užívá jako výborná podnož pro citrusy, jímž zvyšuje odolnost k nízkým teplotám
až o 3°C. Také kříženci, např. s pomerančovníkem (zvané citranže), s grepovníkem (zvané citrumela)
či s druhy rodu Fortunella (zvané citrumkvaty), se používají jako výborné podnože. V teplejších
oblastech se dá využít k vytváření živých plotů, jež sice nejsou příliš husté, ale díky trnům jsou
nepropustné.
Citronečník lze množit buď výsevem semen nebo letními řízky z vrcholových letorostů.


Semena vybraná ze zralých plodů ihned vyséváme do čistého písku. Po novém roce přeneseme výsevy
ze studeného skleníku do teplého, semenáčky rostou pozvolna a jsou citlivé na přemokření substrátu.
Přepichujeme a přesazujeme do písčité zeminy. Pro vegetativní množení odebíráme vrcholové řízky v
srpnu a po použití stimulátoru pícháme do substrátu. Po zakořenění rostlinky nahrnkujeme a přezimujeme
ve skleníku.

Bledule nejenom jarní

27. října 2016 v 18:55 | Jiří Malaska |  BOTANIKA

Každý jistě zná na zahrádkách i ve volné přírodě rostoucí bleduli jarní (Leucojum vernum). Málo
kdo již pak ví, že má i další dvě sestry jež mohou zdobit naše zahrádky.
Celý rod bledule (Leucojum), patřící do čeledi amarylkovitých (Amarylidaceae), zahrnuje asi deset
druhů rostoucí v Evropě, severní Africe a jihozápadní Asii. Pro všechny druhy bledulí je typická
podzemní cibule. Listy jsou celokrajné, čárkovité v přízemní růžici. Květy jsou oboupohlavné,
buď jednotlivě na vrcholu stvolu nebo ve skupině po 2-7, převislé, kulovitě zvonkovité z 6 okvětních
lístků.V naší přírodě roste zmiňovaná bledule jarní a vzácně i bledule letní (Leucojom aestivum).
Mimo tyto dvě lze v našich podmínkách pěstovat ještě bleduli podzimní (Leucojum autumnale),
původem z jižní Evropy.

Bledule jarní kvete koncem zimy nebo počátkem jara a na konci stvolu má pouze jeden květ, jež
je čist bílý. Tento druh se zhruba pěstuje od roku 1420. Variera carpaticum má na stvolu
zpravidla květy dva, mající na okvětním lístku žlutou až žlutozelenou skvrnu. Varieta vagneri,
původem z Maďarska je mohutnějšího vzrůstu a se dvěma květy na stvolu.


Bledule letní kvete v květnu až červnu, má 4-7 listů dlouhých až 40 centimetrů. Stvol vyčnívající
nad listy nese 3-8 květů na nestejně dlouhých stopkách. Květy bílé se zelenými špičkami a až dva
centimetry dlouhé jsou jemně čokoládově vonné. Tento druh se pěstuje asi od roku 1588. Odrůda
Gravetye Giant je až 90 centimetrů vysoká a s květy velkými až 2,5 centimetru. Tento druh se též
využívá k izolaci alkaloidu galanthaminu, obsaženém i v ostatních druzích bledulí i jiných rostlin
amarylkovitých. Galanthamin reverzibilně inhibuje cholinesterázu v centrální nervové soustavě,
včetně periferního nervového systému. Způsobuje bradykardii nebo poruchy atrioventikulárního
přenosu. Izolovaný galanthamin se používá již několik desetiletí při terapii degenerativních
onemocnění centrální nervové soustavy (např. při lehčí až střední demenci u Alzheimerovi choroby).


Bledule podzimní kvetoucí koncem léta a začátkem podzimu pochází z Portugalska. Listy
vysoké až 16 centimetrů vyrůstají obvykle po odkvětu. Květy jsou dlouhé jeden centimetr,
bílé s nachovým nádechem na bázi, v počtu 1-3 na stvolu. Z cibule vyrůstají většinou čtyři stvoly.


Krása květin a ... ticho

25. října 2016 v 19:29 | Marek Coufal |  REPORTÁŽE
Letos po čtvrté, zároveň se zahájením výstavy ovoce,zeleniny a školkařských výpěstků -
podzimní etapy Flory Olomouc, byly vybrané olomoucké chrámy vyzdobeny květinami.
Garantem tohoto projektu s názvem "Rozkvetlé památky" byl pověřen Ondřej Gibala ze
společnosti Výstaviště Flora Olomouc.
O květinová aranžmá se postaralo stejně jako vloni pět různých týmů floristů s mezinárodním
zastoupením. V chrámu sv. Michala to je tým Slovenskej asociácie kvetinárov a floristov a tým
Střední zahradnické školy Litomyšl, u sv. Mořice tým floristů z Mendelovy univerzity v Brně a
studenti Střední školy zemědělské a zahradnické Olomouc. Kostela Panny Marie Sněžné se ujala
Klára Franc Vavříková ze společnosti Henri Design s.r.o., Sázava a tým Střední zahradnické školy
Ostrava. Kapli sv. Jana Sarkandra nazdobil Augustin Kotil z Květinového ateliéru Agustin Třeboň
a tým domácích floristů z Výstaviště Flora Olomouc. Novinkou a velkou výzvou letošního ročníku
byla katedrála sv. Václava, kterou zdobila Pavlína Švecová a tým floristů Českého zahrádkářského
svazu.
Aranžování květin je tvůrčí činnost, která stejně jako mnoho dalších slouží k větší vnímavosti
lidského ducha, k jeho obohacení, k jeho povznesení.
Ve spojení s chrámovými prostory navíc uvádí ke zklidnění, zamyšlení - uvádí do ticha. Ticho a
vnímání krásy je jedinečná možnost jak porozumět.
Je to cesta poznání, cesta do vlastního nitra.

"Neboť prostorem, kde může duch rozepnout křídla, je ticho."
Saint-Exupéry

Katedrála sv. Václava





Kostel Panny Marie Sněžné






Kostel sv. Michala





Kaple sv. Jana Sarkandra








Kostel sv. Mořice




Sbírám-Sbíráš-Sbíráme aneb domácí semenaření

24. října 2016 v 19:08 | Jiří Malaska |  SEMENAŘENÍ
Mé prvotní zkušenosti se semenařením se datují ke konci mého studia na střední zemědělské škole.
Důvodem tehdy nebylo vypěstovat si vlastní osivo ani spoluúčast na udržení genetické biodiverzity
nehybridních či starých a krajových odrůd. Mým důvodem byla fascinace morfologickou mnohotvárností
semen a následně touha vytvořit si vlastní sbírku semen. Sbíral jsem semena planých rostlin v přírodě
i záměrně pěstoval některé běžné i méně známé plodiny abych získal jejich semena taková jaká
skutečně jsou, tedy bez úprav kterými prochází průmyslově zpracovávané osivo.

Část mé původní sbírky semen

Poté jsem na nějakou dobu od tohoto konání upustil. Až asi před pěti lety kdy jsem se začal zajímat o
přírodní zahrady a následně především o permakulturu jsem začal postupně semenařit za účelem
samozásobení se osivem některých plodin. Zprvu jsem začal semenařit bylinky jako bazalku, saturejku,
yzop, majoránku, krvavec menší, diviznu, dobromysl, echinaceu, lichořeřišnici, kmín a podobně. Až
jsem postupně pokročil k zeleninám jako salát, mrkev, rajče, okurka, fazole, hrášek, ačokča a podobně.
V současnosti pokukuji i po šlechtění nějaké vlastní odrůdy a také jsem se vrátil k realizaci vlastní sbírky
semen. Ta pokud se vše bude ubírat správným směrem by mohla být, pro zájemce, k vidění v prostorách
botanické zahrady. To, ale až v době kdy bude mít sbírka dostatek položek. Též nyní uvažuji o zřízení
semínkovny v prostorách botanické zahrady. To vše by se mohlo zrealizovat během příštího roku. Tak
taková byla a je moje cesta za taji semenaření. A jaká je nebo bude ta vaše to záleží jen na vás.

Ale jaké jsou důvody proto aby člověk semenařil i v 21. století?

V dnešní době kdy velké semenářské firmy chrlí přehršel osiva v barevných sáčcích, z nichž si máme nakonec
problém vybrat, se i tak najde několik relevantních důvodů proč se snažit nějaké to osivo vlastními silami
produkovat.


1) Důvod ekonomický

Tento důvod není, ikdyž jsem jej dal na první místo, rozhodně nejdůležitější, ale jelikož se v dnešní
době až nepochopitelně vše přepočítává na peníze, dal jsem jej, pro ekonomy mezi námi, na místo
první. Produkcí vlastního osiva můžete ušetřit nějakou tu korunu.

2) Důvod zachování tradice semenaření

Ikdyž dnes takřka veškerou produkci osiva převzali do svých rukou velké, mnohdy nadnárodní,
společnosti a i když politická reprezentace našeho státu i Evropského společenství tuto situaci
maximálně podporuje a tím pádem potlačuje produkci osiva farmáři, jak bývalo zcela normální
v dobách dřívějších, nás jako drobné pěstitele zatím v tomto ohledu nijak neomezují. Proto je
nutno abychom tedy my navázaly na tradici semenaření dokud je ještě na co navazovat.

3) Důvod zachování genetické biodiverzity

Možná se to bude zdát nepravděpodobné, zvláště podíváte-li se na široký sortiment osiv na současném
trhu, ale za uplynulé století ubylo až 75% odrůd zahradních rostlin. Je to dáno tím, že v dobách dřívějších
byly běžné různé odrůdy plodin nejen v rámci krajů, ale i v rámci jednotlivých vesnic, či dokonce
jednotlivých usedlostí a rodin. Například z původních 408 odrůd rajčat je dnes běžných jen 79 či z 544
odrůd zelí zbylo běžně pěstovaných 28 odrůd. Právě tyto staré krajové a rodinné odrůdy v sobě nesou
důležité geny, o něž bychom neměli přijít. Navíc v sobě uchovávají informace o tom co na které plodině
naši předkové upřednostňovaly, neboli jaké vlastnosti plodin byli pro ně důležité. Tyto odrůdy jsou plastické v
ůči působení vnějších činitelů, ať již ke klimatickým, půdním či k působení chorob a škůdcům, a to z toho
důvodu, že v době jejich vzniku nebylo běžné používání nejrůznějších agrochemikálií a rostliny se s těmito
negativními vlivy museli vypořádat sami a ještě dát úrodu. Navíc nikdo neví kdy v budoucnu by se nám
nebo našim následovníkům mohli takto ztracené vlastnosti, respektive geny, hodit ve šlechtění plodin,
třeba právě v době globální změny klimatu, jež díky naší činnosti již započala.

5) Důvod adaptace

Rostliny vypěstované ze semen, jež byli vyprodukované v téže oblasti jsou lépe adaptovány na místní
klima a půdní poměry, jak rostliny vypěstované ze semen vyprodukovaných mnohdy stovky kilometrů
od místa konečného pěstování.

Důvodů by se jistě našlo i více, ale důležité je nebát se a začít, za zkoušku nic nedáte a třeba právě ve
vás dříme skrytý zahradník-semenář-šlechtitel. Tak pojďte se nechat pohltit touto tvůrčí a člověka rozvíjející
činností jako je semenaření, a zahradničení vůbec.

Drobné ohlédnutí za podzimní výstavou Flora Olomouc 2016

24. října 2016 v 18:54 | Jiří Malaska |  REPORTÁŽE

Ve dnech 20.-23. 10. 2016 proběhla na výstavišti Flora Olomouc 21. celonárodní výstava ovoce, zeleniny
a školkařských výpěstků s mottem Plné sklepy a špíže, doplněná o oblíbený festival gastronomie a nápojů
Olima, Podzimní zahradnické trhy, Flora koštem a projektem Rozkvetlé památky, to vše doplněné o kulturní
doprovodný program.



Z mého pohledu to nejzajímavější bylo v hlavním pavilonu A. V něm bylo k vidění všemožné ovoce,
zelenina a navrch ještě houby.


Právě expozice s názvem Léčivé houby jejich pěstování a využití mě zaujala asi nejvíce. Vytvořil ji
Výzkumný ústav rostlinné výroby, oddělení genetických zdrojů zelenin, léčivých rostlin a speciálních
plodin z Centra regionu Haná pro biotechnologický a zemědělský výzkum. A to hlavně proto, že již
několik let pěstuji hlívu ústřičnou a plicní, ucho jidášovo a vůbec se o tuto problematiku domácího
pěstování jedlých a léčivých hub zajímám. A mohu, snad i jménem tvůrců expozice, jen doporučit
každému aby si vyzkoušel vypěstovat nějakou takovou houbu doma.


Na oplátku pro milovníky sbírání hub v přírodě byla k vidění expozice hub včetně mykologické poradny.




K vidění byl i koutek s krásnou přehlídkou odrůd brambor od firmy Sativa Keřkov a.s., pro pěstitele
brambor jistě zajímavá inspirace pro příští vegetační sezónu.


A i milovníci chryzantém si našli svůj koutek s přehlídkou odrůd listopadek k řezu, a v rámci zahradnických
trhů se mohli pokochat a i si domů odnést některou z nabízených chryzamtém hrnkových.




Jinak většinu plochy přízemí pavilonu A zabírali expozice pěstitelů tradičního ovoce a zeleniny a navrch
byla k vidění i malá přehlídka vyřezavaných dýní.






Nakonec snad jen malé povzdychnutí, očekával jsem, že vystavovaté nabídnou k vidění více
netradičních druhů či odrůd ovoce a zeleniny. Více fotografií z výstavy naleznete v galerii.

Doufáme, že se vám letošní podzimní etapa zahradnické výstavy líbila a již teď se těšíme na Vaší návštěvu
na jarní etapě výstavy Flora Olomouc, jež se bude konat od 20.4. do 23.4. 2017.

Podzimní listo-pad

15. října 2016 v 18:50 | Jiří Malaska |  BOTANIKA

Jsme na počátku podzimu, a k němu neodmyslitelně patří vybarvování a opad listů dřevin. Strategii
podzimního opadu listů uplatňuje v mírném podnebném pásmu většina listnatých dřevin a některé
dřeviny jehličnaté. Tento jev je výsledkem dlouhodobého přizpůsobování dřevin k periodicky
nepříznivým klimatickým podmínkám, především pak ke zhoršené či zcela znemožněné schopnosti
dřevin zásobovat svoje pletiva vodou, především pak listy, mající největší ztráty této životodárné
tekutiny. Výsledkem je programované stárnutí listů, změna jeho zbarvení a jejich následný opad.


Stárnutí listů je prvořadě ovlivňováno vnějšími vlivy, především snižujícimi se teplotami a
zkracujícím se dnem, jež předznamenává příchod nepříznivého období. Tyto vlivy vyvolávají
postupné snižování obsahu rostlinných hormónů (fytohormonů) auxinů a giberelinů v listech.
To vyvolá sled reakcí, mimo jiné degradaci zeleného barviva (chlorofylů) až na konec odloučení
listu od zbytku rostliny. Vlivem degradace chlorofylů se začnou listy vybarvovat, respektive začína
být patrná barva pigmentů, jež do té doby "překrývala" zelená barva chlorofylů. Tyto pigmenty
jsou v listech obsaženy v mnohem menším množství, proto nebyly během vegetace patrné, ale
mají větší odolnost k rozkladu, na rozdíl od chlorofylů, a tak mají právě na podzim možnost vyniknout.


K těmto pigmentům patří především karotenoidy (karoteny a xantofyly) a antokyany. Karotenoidy
jsou v tucích rozpustné žluté, oranžové, červené až fialové pigmenty, jejichž základní kostra
obsahuje 40 atomů uhlíku. Dělí se na karoteny a jejich kyslíkaté deriváty xantofyly. V listech se z
karotenů vyskytuje nejčastěji beta-karoten a z xantofylů pak violaxantin, lutein a zeaxantin. Během
vegetace jsou doplňkovými fotosyntetickými pigmenty a zároveň chrání fotosyntetický aparát před
nevratnou fotooxidací. Antokyany jsou barviva způsobující červené, fialové či modré zbarvení a to v
závislosti na pH buněčné šťávy vakuol v nichž se nacházejí. V kyselém prostředí se barví červeně, v
neutrálním fialově a v zásaditém modře. Mimo podílu na podzimním zbarvení listů mají nasvědomý
hlavně barevnost květů a plodů rostlin, ale i barvu listů např. červeného zelí či červenolistých forem
a kultivarů okrasných rostlin (např. červenolisté buky). Podzimní zbarvení listů je tedy výsledkem
výskytu a poměru jednotlivých pigmentů v kombinaci s vnějšími vlivy prostředí. Jednotlivé druhy
dřevin mají díky stejným typům a poměrům pigmentů předvídatelné zbarvení, jen se každoročně
mění intenzita a pestrost podzimního zbarvení listů v závislosti na průběhu počasí. Žluté zbarvení


podzimního listí je typické např. pro většinu javorů, jírovců, břízy, habry, ořechovce, kaštanovníky,
katalpy, lísky, hlohy, jasany, ořešáky, topoly, morušovníky, vrby či lípy. Červené odstíny lze spatřit
např. u javoru nikkoského, javoru okrouhlolistého, javoru tatarského, javoru červeného, hlohu kuří
nohy, dubu šarlatového a bahenního, ambroňe západní, tupely čínské, škumpy, muchovníku
velkokvětého a kanadského, dřišťálů, dřínu květnatého, skalníku vodorovného a mnoha dalších.

A nyní k vlastnímu mechanismu opadu listů. Vlastnímu opadu listu předchází vznik odlučovací vrstvy
na bázi řapíku. Tato odlučovací vrstva je tvořena několika řadami buněk, které reagují specificky na
působení fytohormonů auxinu a etylenu ( na rozdíl od ostatních buněk řapíku). Odlučovací vrstva buněk
také vzniká díky přesně danému sledu působení zmíněných fytohormonů. Auxin syntetizovaný v listu a
transportovaný do řapíku je podmínkou setrvání listu na rostlině a naopak etylen podmiňuje opad listu.


Jakmile je vytvořena odlučovací vrstva buněk a množství auxinu transportovaného z čepele listu
klesne natolik, že již nedokáže anulovat působení narůstajícího množství etylenu dojde k vlastnímu
procesu opadu listu. V odlučovací vrstvě se enzymaticky rozkládají pektiny ve stěnách buněk, čímž
se list snadno, třeba působením i slabého větru odlomí. Odlomení listu urychlují i podzimní mrazíky.
Po odlomeném listu zůstává na rostlině jizva, jež se uzavře zkorkovatěním obnažených vrstev buněk.
Na rostlině takto vznikají specifické listové jizvy, které lze spolu s dalšími diagnostickými znaky
(pupeny, borka) využít při zimním určování listnatých dřevin.

(Ne)známý juglon

11. října 2016 v 18:00 | Jiří Malaska |  BOTANIKA
Nyní v době sklizně vlašských ořechů, čili plodů ořešáku královského (Juglans regia), je více než aktuální
otázka co způsobuje zbarvení našich rukou při sběru těchto chutných a tělu prospěšných plodů a jak toto
zabarvení odstraníme ať z rukou či z oblečení. Jak asi již tušíte může za to látka zvaná juglon, jehož
prekurzor je obsažen v zeleném oplodí obalující vlastní vlašský ořech, ale i v listech a dalších částech
ořešáku. Tento prekurzor (hydrojuglonglykosid) se následně rozkládá (hydrolyzuje a oxiduje) na
juglon (5-hydroxy-1,4-naftochinon) jež způsobuje typické zabarvení.



V prvé řadě by jsme se měli snažit zabránit styku pokožky či oděvů se šťávou z oplodí ořechů
(rukavice apod.) Jestli se nám to nepodaří, přistoupíme k vlastnímu odstraňování skvrn.
Nejznámějším a také nejúčinnějším postupem pro čištění zabarvené pokožky je využití
citronové šťávy. Můžeme použít čerstvý citron, z něhož si na ruce nakapeme šťávu a důkladně
vetřeme do pokožky. Během několika sekund by měly skvrny z rukou začít mizet. Použít se dá i
koncentrovaná citronová šťáva, kterou lze pořídit v obchodech.
Může se stát, že ořechy obarví nejen ruce, ale i oblečení. Na látce se vytvoří skvrny, které je potřeba
vyčistit co nejrychleji, jinak se jich pak už jen těžko zbavíme. Metod je hned několik. Lze použít ocet,
kyselinu citronovou či kyselinu vinnou, záleží co máme zrovna k dispozici. Při použití octa, poskvrněnou
část látky nejdříve namočíme do horké vody. Následně ji vložte do nádoby, do níž jsme nalili ocet a v
této octové lázni ji důkladně propereme. Pak už jen stačí nechat látku uschnout. Chceme-li použít
kyselinu citrónovou je tento postup účinnější pokud k ní přidáme trochu lihu. Látku pak v tomto roztoku
necháte chvilku namočenou. Poté přepereme v horké vodě a necháme usušit. Podobně jako kyselina
citronová působí také kyselina vinná, respektive její 10 - 20 % roztok. Po namáčení látku důkladně
přepereme, a to za použití běžného pracího prostředku.



Na druhou stranu se tato barvíci schopnost využívá i záměrně.Kůra, listí a nezralé plody ořešáku se
používají v přírodním barvířství. Exktraktem z ořešáku se dají obarvit látky, vlasy či se přidává do
opalovacích krémů a olejů či do některých šampónů.


Ale nyní se vraťme ještě k samotnému juglonu. Ten má fungicidní a antibakteriální vlastnosti a
navíc má schopnost apoptózi, totiž zničit buňky bez nekrotických procesů. A tak je jednou z látek,
která má potenciál léčit rakovinu. Díky obsahu juglonu a některých dalších látek (tříslovin, flavonoidů,
kyseliny elagové atd.) se listy a zelené oplodí ořešáku užívají v lidovém léčitelství. Droga působí svíravě,
protizánětlivě a antibakteriálně (zejména proti stafylokokůk). Používá se ve formě kloktadla při
zánětech v dutině ústní, ve formě odvaru při zánětu konečníku a tlustého střeva, ve formě sedací
koupele při gynekologických obtížích (zejména bílému výtoku). Koupele se osvědčily take proti
nadměrnému pocení nohou, při akné nebo některých kožních vyrážkách.


Juglon má take nasvědomí alelopatické působené ořešáku na růst ostatních rostlin v jeho okolí.
Tento negativní účinek ovšem není stejně významný u všech rostlin. Jsou rostliny jež mohou bez
větších problémů pod ořešákem či v jeho blízkosti růst. Z dřevin to je např. třešeň, hrušeň polní,
jabloň lesní, hloh, broskvoně, lípa, javor, dub, slívy, černý rybíz, černý bez, mahonie, muchovník,
dřín či šípek. Z bylin lze uvést např. fazol, řepu, mrkev, slunečnici, hosty, floxy, rudcbekie,
rozchodníky, fialky, řebříček, rozrazil, ladoňky, tulipány, diviznu, sléz nebo denivku.

Poradna pro čtenáře

10. října 2016 v 18:08 | Jiří Malaska |  PORADNA
V této rubrice nabízíme všem našim čtenářům, kteří projeví zájem, poradenství v oblasti botaniky a zahradnictví.
Vaše dotazy můžete zasílat na e-mailovou adresu jirka555m@gmail.com a pokud to bude v našich odborných
silách tak vám v co nejkratším čase odpovíme a váš dotaz i s odpovědí zveřejníme na stránkách tohoto blogu v
rubrice POPRADNA.
Již teď se těšíme na vaše dotazy.

Když fotografie promlouvá

9. října 2016 v 12:07 | Marek Coufal |  ZAMYŠLENÍ

Fotografické tvorbě se věnuji dlouhodobě a mým hlavním tématem je vztah - člověk a kůň.
Když jsem začal pracovat na Rozáriu, snažil jsem se rozšířit své zaměření i v oblasti květin, rostlin
a výstavnictví.


Od začátku jsem si uvědomoval, že fotografovat růže nebude jednoduchá záležitost. Každému námětu
ve fotografii je nutné se věnovat dlouhou dobu. Postupně řešit technické problémy, zkoušet různé možnosti
zobrazení a hlavně hledat pohledy, které by vyjádřily více než je člověk schopen vnímat při běžné prohlídce.
Je to cesta hledání, napravování omylů, cesta k objevování krásy, která nám často uniká. Je to cesta
do hloubky. Náročná, ale přinášející vnitřní radost a uspokojení tomu, kdo se jí vydá. A tak jsem si začal
více všímat. Už ráno při cestě do práce jsem sledoval nebe, oblačnost, zabarvení východu slunce. Rozhlédl
se po Rozáriu, sehnul se k růžovým květům, abych viděl, jestli noc vykouzlila kapky vody na květech.


Pokud se kapky objevily, nebyly nikdy stejné. Jednou drobné, jindy veliké, s nepřesnými okraji,jindy
krásně kulaté. Někdy spíše v květech, jindy i na listech - pravidelné jako korálky. Při ranní práci, jak jsem
míjel růžové keře, všímal jsem si jednotlivých květů a zjistil jsem, že také ani dva květy nejsou stejné.
Většinou na každém keři byly pouze dva nebo tři květy, které mě okouzlily svým tvarem a dokonalou krásou.
Když jsem se pak po práci vracel s fotoaparátem, zjistil jsem, že jsem automaticky vedený ke květům, které
mě zaujaly během pracovní činnosti.


Fotografovat růže je stejné, jako fotografovat krásnou dívku nebo krásného koně. To, co se nám jeví
krásné na první pohled, nemusí být krásné na fotografii a navíc, všechno je třeba převézt do "fotografické
řeči". Záleží na spoustě faktorů. Kvalitě světla, jeho barvě, jeho směru, úhlu, ze kterého fotografujeme.
Rozhodující je volba expozice, častokrát záměrná podexpozice, aby fotografie dostaly hloubku. To vše je
důležité, ale o kvalitě fotografie nakonec největší měrou rozhoduje faktor, který fotograf neovlivní. Je to
jakoby tajemná hloubka, oduševnělost , která z fotografie vyzařuje a naprosto ji odlišuje od ostatních.
Všechno už bylo vyfotografováno,všechno mnoha způsoby zdokumentováno .....a přesto, najednou je tu
fotografie zachycující něco známého, mnohokrát ztvárněného, ale člověk cítí, že tentokrát je to živé,
fotografie promlouvá - dotkla se nitra člověka. Veškeré úsilí fotografa k tomuto směřuje a pak čeká až
přijde tento okamžik a fotografie "promluví".
Proto miluji fotografování.
Miluji fotografie, které mluví.

Přivítání na našem blogu

2. října 2016 v 18:06 | Jiří Malaska, Marek Coufal |  O NÁS
Vítáme Vás na našem blogu - Botanická zahrada a Rozárium Olomouc - které jsou součástí
Výstaviště Flora Olomouc, a.s..

Kdo jsme a o čem by měl být tento blog?
Jsme přátelé a zaměstnanci botanické zahrady a rozária Olomouc. Jsme nadšení zahradníci, botanici
a fotografové. Naším cílem je Vás vtáhnout do našeho světa, informovat Vás o všem okolo




Pohledy na rozárium

botanické zahrady, o akcích, o tom co aktuálně kvete či je pro Vás jako návštěvníky důležité a neměli by
jste při návštěvě naší zahrady opomenout. Součástí bude i atlas pěstovaných rostlin, včetně všech odrůd
růží pěstovaných v rozáriu a mnoho dalších zajímavých informací pro každého milovníka přírody, rostlin
a zahradničení.







Pohledy do botanické zahrady

Proto sledujte pravidelně náš blog, buďte v obraze a staňte se i Vy přáteli naší botanické zahrady a rozária.


Mapa areálu botanické zahrady a rozária

A ještě na závěr důležitá informace - kde nás v Olomouci můžete najít. Areál botanické zahrady a rozária
Výstaviště Flora Olomouc, a.s. se rozkládá na ploše tzv. Korunní pevnůstky v Bezručových sadech s hlavním
vstupem přes informační centrum z třídy 17. listopadu, naproti nové Přírodovědecké fakulty Univerzity
Palackého. Můžete nás navštívit denně, kromě pondělí, od 9.30 do 19.00, a to od začátku dubna do konce října.
Jestli nám chcete něco zdělit můžete nám napsat na náš email botanicka.zahrada.ol@gmail.com .

Těšíme se na Vaší návštěvu.