Když fotografie promlouvá

9. října 2016 v 12:07 | Marek Coufal |  ZAMYŠLENÍ

Fotografické tvorbě se věnuji dlouhodobě a mým hlavním tématem je vztah - člověk a kůň.
Když jsem začal pracovat na Rozáriu, snažil jsem se rozšířit své zaměření i v oblasti květin, rostlin
a výstavnictví.


Od začátku jsem si uvědomoval, že fotografovat růže nebude jednoduchá záležitost. Každému námětu
ve fotografii je nutné se věnovat dlouhou dobu. Postupně řešit technické problémy, zkoušet různé možnosti
zobrazení a hlavně hledat pohledy, které by vyjádřily více než je člověk schopen vnímat při běžné prohlídce.
Je to cesta hledání, napravování omylů, cesta k objevování krásy, která nám často uniká. Je to cesta
do hloubky. Náročná, ale přinášející vnitřní radost a uspokojení tomu, kdo se jí vydá. A tak jsem si začal
více všímat. Už ráno při cestě do práce jsem sledoval nebe, oblačnost, zabarvení východu slunce. Rozhlédl
se po Rozáriu, sehnul se k růžovým květům, abych viděl, jestli noc vykouzlila kapky vody na květech.


Pokud se kapky objevily, nebyly nikdy stejné. Jednou drobné, jindy veliké, s nepřesnými okraji,jindy
krásně kulaté. Někdy spíše v květech, jindy i na listech - pravidelné jako korálky. Při ranní práci, jak jsem
míjel růžové keře, všímal jsem si jednotlivých květů a zjistil jsem, že také ani dva květy nejsou stejné.
Většinou na každém keři byly pouze dva nebo tři květy, které mě okouzlily svým tvarem a dokonalou krásou.
Když jsem se pak po práci vracel s fotoaparátem, zjistil jsem, že jsem automaticky vedený ke květům, které
mě zaujaly během pracovní činnosti.


Fotografovat růže je stejné, jako fotografovat krásnou dívku nebo krásného koně. To, co se nám jeví
krásné na první pohled, nemusí být krásné na fotografii a navíc, všechno je třeba převézt do "fotografické
řeči". Záleží na spoustě faktorů. Kvalitě světla, jeho barvě, jeho směru, úhlu, ze kterého fotografujeme.
Rozhodující je volba expozice, častokrát záměrná podexpozice, aby fotografie dostaly hloubku. To vše je
důležité, ale o kvalitě fotografie nakonec největší měrou rozhoduje faktor, který fotograf neovlivní. Je to
jakoby tajemná hloubka, oduševnělost , která z fotografie vyzařuje a naprosto ji odlišuje od ostatních.
Všechno už bylo vyfotografováno,všechno mnoha způsoby zdokumentováno .....a přesto, najednou je tu
fotografie zachycující něco známého, mnohokrát ztvárněného, ale člověk cítí, že tentokrát je to živé,
fotografie promlouvá - dotkla se nitra člověka. Veškeré úsilí fotografa k tomuto směřuje a pak čeká až
přijde tento okamžik a fotografie "promluví".
Proto miluji fotografování.
Miluji fotografie, které mluví.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 pihovatá vopice pihovatá vopice | Web | 9. října 2016 v 12:17 | Reagovat

Krásné, vlastně perfektní snímky.

2 Jinx Jinx | Web | 9. října 2016 v 12:39 | Reagovat

Nádherné fotografie. Ta růže je opravdu jako modelka :)

3 Anežka Anežka | E-mail | 18. srpna 2017 v 12:08 | Reagovat

Nádherné fotky růží,písmenka psaná srdíčkem...  :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama