Listopad 2016

BEROLINA

12. listopadu 2016 v 18:55 | Jiří Malaska, Marek Coufal |  ATLAS RŮŽÍ
skupina - čajohybrid, sadová růže
šlechtitel - Kordes
země - Německo
rok šlechtění - 1984
výška rostliny - 120 cm
průměr květu - 12 cm
barva květu - světle žlutá a žlutá




ATOLL

12. listopadu 2016 v 18:44 | Jiří Malaska, Marek Coufal |  ATLAS RŮŽÍ
skupina - čajohybrid
šlechtitel - Meilland
země - Francie
rok šlechtění - 1971
výška rostliny - 90 cm
průměr květu - 9 cm
barva květu - světle červená


Základní dělení růží

12. listopadu 2016 v 18:19 | Jiří Malaska |  ATLAS RŮŽÍ


Toto základní dělení růží vychází z morfologických parametrů jako je výška
rostlin, stabilita výhonů, velikosti květů a uspořádání květenství. Takto můžeme
růže rozdělit do následujících osmi skupin.


1) BOTANICKÉ RŮŽE
Skupina růží někdy označovaná též jako růže plané či divoké. Jedná se o původní druhy
růží jež jsou většinou robustními keři s jednoduchými květy v barvě růžové a bílé a květy s
pěti korunními plátky. Kvetou obvykle pouze na počátku léta, ale jsou zajímavé i na
podzim svými plody - šípky. Jedná se například o růži šípkovou, sivou, galskou, Hugovu,
lesklou, omějskou, bedrníkolistou, svraskalou, stolistou a mnoho dalších.

botanická růže Rosa rugosa - růže svraskalá

2) HISTORICKÉ RŮŽE
Jedná se o skupinu růží k nimž se řadí všechny růže vzniklé před vyšlechtěním moderních
skupin růží, obvykle jde o růže vyšlechtěné před rokem 1867. Do této skupiny růží patří
například hybridy růže galské, bengálky, bourbonky, čajovky, noisettky, portlandky či
remontantky. Vzhled těchto růží je rozličný a mezi barvami květů obvykle chybí žlutá a
oranžová.

historická růže Louise Odier

3) VELKOKVĚTÉ RŮŽE
a) Čajohybridy
Jedná se o růže s výškou keře 50 až 120 cm, výjimečně až 150 cm s několika pevnými
vzpřímenými výhony. Rozevřený plný květ má průměr minimálně 9 cm. Tato skupina
růží má největší zastoupení různých barevných tónů květů a kvetou prakticky až do
zámrazu někdy s menšími přestávkami.
b) Floribundy grandiflory
Malá skupinka, čajohybridům podobných růží, odlišující se od nich pouze tím, že mají
více květů v květenství.

čajohybrid Barkarole a floribunda grandiflora Queen Elizabeth

4) MNOHOKVĚTÉ RŮŽE
Tři skupiny růží mající početnější květenství s velikostí květů od 2 do 9 cm.
a) Floribundy
Růže s výškou keře 50 až 100 cm, ojediněle až 120 cm, rozložitého vzrůstu a poměrně
dobře zakrývající půdu. Květy jsou seskupeny do květenství obvykle o 4 až 9 květech.
Velikost květů je mezi 6 a 9 cm a málokdy vonící. Kvetou bez přestávky po celé letní
období, některé až do zámrazu.
b) Polyantahybridy
Skupina růží s výškou keře 50 až 100 cm s květy menšími než u floribund (4 až 7 cm) a
často s volným středem. Kvetou většinou nepřetržitě po celé letní období.
c) Polyantky
Typické polyantky mají výšku keře 50 až 120 cm, s květy o průměru 2 až 5 cm, většinou
nevonné. Květů bývá v květenství desítky a kvetou až do zámrazu.

floribunda Lavaglut a polyantka Pomponella

5) SADOVÉ RŮŽE
Čtyři skupiny růží mající výšku keře alespoň 120 cm, jen výjimečně jen 80 cm. Výhony
pevně vzpřímené nebo jen v mírném oblouku a vytvářející kompaktní keř. Květy buď
jednotlivé či v květenství, plné i prázdné. Vedle květů jsou často okrasné i šípky.
a) Klasické sadové růže
Keře dorůstající výšky 1,2 až 3 metry a často hodně rostoucí i do šířky.
b) Rugosa hybridy
Jedná se o skupinu hybridů růží vzniklou od růže svraskalé, mající typicky utvářený
lesklý a zvlněný list. Keře jsou hustě kompaktní s výškou 80 až 150 cm. Květy bývají
nejčastěji s průměrem 7 až 9 cm a silně vonící. Tyto růže mají hlavní období kvetení
počátkem léta a druhé slabší období kvetení později. Rostliny jsou silně ostnité a do
okolí se rozrůstající podzemními výběžky. Po odkvětu rostliny zdobí dužnaté, kulovitě
zploštělé velké šípky.
b) Růže stolisté
Jedná se o staré, ale dosud pěstované a celkem známé růže. Keře rostou vzpřímeně
s květy s velkým počtem hustě nahlučených korunních plátků a silně vonící. Kvetou
obvykle pouze na počátku léta. Zvláštností této skupiny jsou tzv. mechovky jež mají
stopkaté žlázky na květní stopce i kalichu, vypadají jako by byli pokryty mechem.

růže mechovka

c) Anglické růže
Nedávno vyšlechtěné růže se zvláštním hvězdicovitým utvářením hustě plného květu.
Květy jsou průměru 8 až 11 cm, často se sklání dolů a jsou silně vonné.

anglická růže Crown Princess Margareta a anglická růže Falstaff

6) PNOUCÍ RŮŽE
Růže s dlouhými výhony, podstatě jde o o růže sadové jež nedokáží své výhony udržet ve
vzpřímené poloze. Nemají tedy žádné úponky či jiné morfologické adaptace umožňující
jim aktivně se popínat, opírají se pouze o konstrukci a musí se k ní přivazovat. Minimální
výška keře je 2 metry. Květy jsou různých velikostí ( 3 až 11 cm) i tvarů, s květy plnými i
vzácně s květy jednoduchými. Přechod mezi růžemi sadovými, pnoucími a pokryvnými
není v některých případech přesně vymezen a tedy tutéž růži můžeme i různě využít.

7) POKRYVNÉ RŮŽE
Jedná se o skupinu růží u nichž je nejdůležitější vlastností schopnost zcela pokrýt půdu a
zamezit tak růstu jiných rostlin. Výška porostu by neměla přesáhnout výšku 80 cm,
ojediněle jeden metr a měly by růst plazivě, nikoli vzpřímeně. Květy jsou malé (2 až 8 cm),
občas prázdné a často v bohatých květenstvích, kvetoucí opakovaně až do zámrazu.

pnoucí růže Santana a pokryvná růže Knirps

8) MINIATURNÍ RŮŽE
Skupina růží s výškou obvykle mezi 30 a 40 cm, ale i jen 20 cm vysoké a ojediněle vysoké
až 70 cm. Velikost květů je úměrná velikosti keřů a kvetou většinou opakovaně.

Hesperidium plodem citrusů

6. listopadu 2016 v 15:45 | Jiří Malaska |  BOTANIKA
Plodem citrusů je zvláštní typ bobule zvaný hesperidium. Velikost plodu citrusů může být od
průměru 1 až do 30 centimetrů a o váze od několika gramů až po 5 kilogramů. Uvnitř může
obsahovat velké množství semen (např. citronečník trojlistý), ale mohou být i bezsemenné
(partenokarptické plody mnohých odrůd citrusů).

Řez plodem grapefruitu

Na řezu hesperidiem rozlišujeme na povrchu barevné flavedo (exokarp). Flavedo obsahuje
silice, pigmenty a velké množství vitamínu C. Pigmenty ve flavedu jsou příčinou různého
zbarvení plodů citrusů od žlutých citrónů přes oranžové pomeranče a mandarinky až po
růžově zbarvené grapefruity. Ve flavedu jsou i siličné kanálky s obsahem silic dávající citrusům
jejich typyckou vůni.

Siličné kanálky ve favedu citronečníku, grapefruitu, mandarinky a citronu

Pod flavedem se nachází albedo (mezokarp). Někdy tenká, jindy mohutně silná vrstva měkce
vláknitého bílého pletiva. Flavedo s albedem tvoří vnějši vrstvu oplodí citrusové bobule. Ve
vnitřní části oplodí (endokarp) jsou četné šťavnaté váčky vyplňující dutinu plodu. Šťavnaté váčky
obsahují někdy sladkou, někdy kyselou a jindy třeba nahořklou šťávu. Šťavnaté váčky jsou
rozděleny blanitými přehrádkami na jednotlivé dílce, kterých může být 6-12. Navíc mezi
šťavnatými váčky jsou uložena semena, pokud plod nevznikl partenokarpticky. Ve středu
plodu je semenicový sloupek, jež se může při zrání plodu rozpadnout za vzniku osní dutiny.

Řez plodem mandarinky

Semenicový sloupek je bílý a jemně vláknitý stejně jako albedo. Na hesperídiích citrónů
a pupečných pomerančů rozlišujeme ještě bradavku a brázdičku.

Řez plodem citronu

Bradavka je malý výstupek na jednom pólu plodu a brázdička je propadlinka mezi
vlastním plodem a bradavkou.

Myrmekochorie - mravenčí dopravci

5. listopadu 2016 v 19:48 | Jiří Malaska |  BOTANIKA
Pojem myrmekochorie je odvozen z řeckých slov "myrmex" - mravenec a "chore" - šíření. Jedná se o
typ zoochorie, tedy o rozšiřování semen některých rostlin mravenci. V podstatě se jedná o mutualismus
čili vztah prospěšný jak pro mravence tak pro rostliny. Tento typ rozšiřování semen byl popsán zhruba u
11 000 druhů z téměř 80 čeledí na nejrůznějších stanovištích všech kontinentů s vyjímkou Antarktidy.


A co vlastně vede mravence k tomu aby rozšiřovali semena některých rostlin?
Důvody jsou v podstatě dva. Tím prvním je, že mravenci sbírají semena za účelem jejich
konzumace a rozšiřování je v podstatě vedlejším efektem. Někerá semena mravenci při přesunu
ztratí, některá sice dopraví do hnízda, ale nakonec je nezkonzumují a tak jim dají příležitost
vyklíčit mimo dosah mateřské rostliny. Druhým důvodem a v podstatě vlastní myrmekochorií je
situace kdy rostliny vytváří na semenech zvláštní přívěsky - elaiosómy, kvůli kterým mravenci
semena sbírají a přenášejí do hnízda. Vzdálenost z jaké mravenci semena nosí do hnízda je
obvykle do 2 metrů, ale byla změřena vzdálenost i 70 metrů. V hnízdě ze semen odstraní elaiosómy,
kterými krmí hlavně svoje larvy a vlastní semena nechají neporušená a ty mají možnost následně za
příhodných podmínek vyklíčit. Elaiosóm je přívěšek semen bohatý především na tuky, dále obsahující
esenciální mastné kyseliny, cukry, vitamíny a atraktanty, jež mají za úkol nalákat mravence k
semenům. Morfologický původ a obsahové složení elaiosómů je u různých druhů rostlin rozličné,
ale účelem je přimět mravence k tomu aby semena sbírala a přenášela. Elaiosóm se sestává ze
silně pozměněných buněk, které mají velké vakuoly nebo membránami oddělené oblasti naplněné
bohatou směsí živin, potřebných pro živočichy.


Z naší přírody známe mnoho myrmekochorních rostlin např. janovec metlatý, černýš hajní,
ladoňku dvoulistou, ocún jesenní, vlaštovičník větší, violky, kopytník evropský, dymnivky,
biku chlupatou, bažanka roční, chrastavec rolní, jaterník podléšku, plicník lékařský a mnohé
další. Elaiosóm přitom není jedinná adaptace rostlin k podpoře myrmekochorního chování mravenců.
K dalším patří například zvláštní výstupky na některých semenech pro snažší uchopení semen
mravenci, či plody umístěné nízko nad úrovní půdy pro lepší přístupnost semen mravencům. Také
hodně myrmekochorních rostlin vytváří semena již časně z jara, kdy nabýdka jiné mravenčí potravy
není tolik pestrá jako později v létě a na podzim. Rostliny se takto přizpůsobily k interakci s mravenci
za účelem zvýšit šance svých semen na vyklíčení a růst v příhodných podmínkách a k co
nejvzdálenějšímu rozšíření od mateřské rostliny.