Březen 2017

Aktuálně z botanické zahrady - 12. týden

26. března 2017 v 16:47 | Jiří Malaska, Marek Coufal |  REPORTÁŽE
V průběhu tohoto týdne pokračovali v kvetení jarní cibuloviny. Z těch již v minulých
týdnech popisovaných to jsou především šafrány (Crocus sp.) rozličných barev a původu.
Bíle kvetoucí s fialovým pruhováním na vnější straně korunních lístků rozkvetly


v rozáriu. Modrofialově kvetoucí šafrány jsou k vidění u správní budovy i v alpinu.




Na některých místech alpina vykvetli tyto šafrány v sousedství nyní již také kvetoucích
narcisů (Narcissus sp.). Narcisů je známo asi 50 druhů a 60 přírodních hybridů jež rostou
přirozeně hlavně v jižní Evropě, ale několik druhů lze nalézt i ve střední Evropě, Velké
Británii či severní Africe. Kromě těchto přírodních druhů a hybridů člověk vyšlechtil desítky
tisíc odrůd.


Pro snadnější orientaci v této záplavě narcisů si je zahradníci začaly dělit do 13 uměle
vytvořených skupin ( trubkovité narcisy, velkokorunné, krátkokorunné, plnokvěté narcisy,
triandrus hybridy, cyclamineus hybridy, jonquilla hybridy, tazetta hybridy, poeticus narcisy,
bulbocodium hybridy, odrůdy s roztřepenou pakorunkou, zvláštnosti a nakonec botanické
druhy a hybridy). Na obrázku výše je drobný Narcissus nanus ze skupiny trubkovitých narcisů,
pro něž je typická pakorunka přesahující svou délkou délku květních plátků. V alpinu se též
rozvetly do plné své krásy ladoňky Tubergenovy (Scilla mischtschenkoana) o nichž jsme
psali již v 10. týdnu.


Mezi další cibuloviny jež rozkvetly v tomto týdnů patří tulipány (Tulipa sp.). Ty můžeme
v tuto dobu obdivovat v rozáriu.


Tulipánů je dnes známo asi 106 botanických druhů původem převážně ze západní a střední
Asie kde rostou ponejvíce v místních stepích, ale několik druhů je domácích i v severní
Africe a Evropě.


Tulipány byly oblíbenou okrasnou rostlinou již od starověku, především u Turků a Peršanů.
Do Evropy se asijské tulipány dostaly asi již v polovině 16. století (snad 1554) přes italské
přístavy z Turecka.


V roce 1629 se v Evropských knihách autoři zminují již o 150 odrůdách a dnes jich jsou tisíce.
Největším pěstitelem a šlechtitelem je Nizozemsko odkud pochází 90% všech celosvětově
prodaných cibulí tulipánů.
V rozáriu u plotu s tenisovými kurty vykvetl časně kvetoucí keř dřínu obecného (Cornus mas),
někdy též označovaný jako dřín jarní. Dřín je původní jak v Evropě tak v Malé Asii a na Kavkaze,
u nás roste přirozeně v teplejších oblastech. Dřín kvete ještě před olistěním dle průběhu počasí
od února do dubna, zlatožlutými květy v okolíkovitě stažených vrcholících, podepřených
zelenožlutými listeny.


Ve stejnou dobu nebo o 1-2 týdny dříve kvete podobný dřín lékařský (Cornus officinalis)
původem z Japonska a Koreje. V době květu jej od našeho dřínu obecného rozeznáme podle
délky květních stopek. Dřín obecný má stopky asi stejně dlouhé jako je délka listenů, kdežto
dřín lékařský má květní stopky zhruba 2krát tak dlouhé. Plody našeho dřínu obecného jsou
jedlé a velkoplodé odrůdy jsou pěstované jako ovocná dřevina. Na slovensku z plodů vyrábí
alkoholický nápoj "drienkovicu" s obsahem až 53% alkoholu.
Druhým tento týden vykvetlým keřem je kalina vonná (Viburnum farreri), jak již název
napovídá její květy intenzivně vonní. Najít jí můžeme v části botanické zahrady zvané
Zahrádky u tzv. Kaprbaru.




Tento keř původem z Číny kvete před rašením listů v průběhu března a dubna, ale za
příznivých klimatických podmínek již na konci předcházejícího roku v listopadu či prosinci.
Poupata jsou růžová a květy po rozvětu růžové až bílé. Velmi zajímavý a dosti podobný je
i kříženec kaliny vonné s kalinou velkokvětou (Viburnum grandiflorum) - kalina bodnantská
(Viburnum x bodnantense), jehož vznik se datuje okolo roku 1933. Kvete ve zhruba stejnou
dobu jako kalina vonná jen je o něco málo mrazuvzdornější, uvádí se mrazuvzdornost do -17°C,
nicméně na chráněná stanoviště ji lze jistě doporučit.

Aktuálně z botanické zahrady - 11. týden

19. března 2017 v 11:38 | Jiří Malaska, Marek Coufal |  REPORTÁŽE
Tento týden toho mnoho nového nevykvetlo, nicméně něco ano. V Alpinu se zozkvetl do krásy
šafrán zlatokvětý, konkrétně bíle kvetoucí odrůda ´Snow Bunting´ (Crocus chrysanthus). Tato
velmi ranná odrůda má sice menší květy, ale vydatně to dohání svým bohatým kvetením.


O něco dále v Gruzínské zahradě začal kvést jaterník podléška (Hepatica nobilis). Jedna z typicky
jarních bylin Evropské přírody má blankytně modré květy, jež se k večeru a při nepříznivém počasí
zavírají a sklání směrem k zemi. Květy jaterníku kvetou po osum dní a během této doby se jejich
korunní lístky postupně prodlužují až na dvojnásobek své délky na počátku kvetení.


Plodem jaterníku je nažka opatřená masíčkem jež láká mravence k jeho snědku. Mravenci
neodolají, nažky sbírají a přemísťují do svých hnízd, kde zkonzumují pouze ono masíčko a
zbytek nechají netknutý a tímto způsobem pomáhají rozšiřovat tuto krásnou jarní květinu.


V Lotyšské zahradě začíná kvést pěnišník špičatolistý (Rhododendron mucronulatum). Tento jeden z
nejčasněji kvetoucích pěnišníků vykvétá před rašením listů, mnohdy již v lednu a to v závislosti na


průběhu počasí. Původem je tento keř z východní Asie (východní Sibiř, Čína, Mongolsko, Korea,
Japonsko) kde roste od pobřeží až po horské oblasti na kamenitých stráních, v podrostu lesů a


podél vodních toků. V našich podmínkách je velmi otužilý jen je ho lépe sázet na chráněná stanoviště,
abychom předešly poškozování květů mrazy.

Světlem okouzlen

19. března 2017 v 10:30 | Marek Coufal |  ZAMYŠLENÍ
Ledová a syrová rána měsíce února se postupně mění. Ranní chlad je již naplněný novou vůní.
Vůní jara a zvuky probouzející se přírody. Rostliny po nočním chladu jen pomalu otevírají své květy.
Ještě rozespalé, očekávají, až půjde slunce okolo.
Tma ustupuje. První sluneční paprsky ozařují oblohu a zemi.
Procházím zahradou. Jdu.
Světlo prozařující přes větve stromů vytváří nádherné obrazy. Vzrušené hlasy ptáků. Pokoj a klid.
Světlo a stín.
Slunce vystoupilo nad vrcholky stromů.
Pomalu kráčím, zastavím se. Pokleknu do trávy a hledím.
Okouzlený obrazy okolo sebe.
S obdivem.




Slunce, ten malíř přírody, který kreslí a píše světlem.
A rostliny, již probuzené, vyhlíží, aby nepromeškaly ten okamžik, kdy se slunce bude procházet po
zahradě a zlehka se dotýkat každé rostliny, každého květu.




A slunce přichází.
Při své pouti si najde čas, aby se zastavilo a prozářilo každý květ. Měkce i kontrastně, ze všech stran
obchází, nasvěcuje, prozařuje a kochá se tvary a barvami.
Kochá se tím, co přivedlo k životu.




Je odpoledne. Den se nachýlil.
Procházím zahradou a slunce také,...ještě na rozloučenou rozsvěcuje poslední květy jako lampičky.
Rozsvěcuje a zháší.


Zahrada se zahaluje do večerního stínu s příslibem - led a sníh odešel, přichází jaro.

Aktuálně z botanické zahrady - 10. týden

12. března 2017 v 20:03 | Jiří Malaska |  REPORTÁŽE

Časně jarní počasí postupně probouzí další a další rostliny ze zimního odpočinku. K těm již
zmiňovaným v minulém týdnu - vilínům, talovínům a sněženkám, jež postupně přichází do
plného květu, se přidávají geometrickou řadou nové.


K těm typicky jarním druhů jistě patří šafrány (Crocus) těch roste v botanické zahradě mnoho
druhů a odrůd, místy ve velmi hojném množství. Například mezi talovíny u správní budovy se
objevily nádherně oražově zbarvené šafrány.


Naopak krásně bledě modré vykvetou v trávníku u Mlýnského potoka či v Gruzínské zahradě.




Z dalších cibulovin se z životu probudily ladoňky Tubergenovi (Scilla mischtschenkoana) v alpinu.
Tyto ladoňky typické tmavě modrým pruhem uprostřed každého korunního lístku připomínají
puškinie, které ovšem kvetou později a mají na rozdíl od ladoněk tyčinky srostlé v trubku a mající
pouze dva listy. Tato ladoňka se někdy označuje (např. v Květeně ČR) také jako blankytka
Tubergenova (Othocallis mischtschenkoana).


K poslední cibulovině jež jsem tento týden zachytil fotoaparátem je kosatec síťkovaný
(Iris reticulata) odrůda ´J.S. Dijt´ s tmavě fialovými květy, bílým žilkováním a žlutou
skvrnou na vnějších plátcích. Tento drobný kosatec vykvetl uprostřed porostu


talovínů u správní budovy. Z dalších jarních květin chystající se ke květu jsou některé
čemeřice, jejiž poupata se chystají k rozkvětu každým dnem. Na příhodných místech jako v


v Gruzínské zahradě již první čemeřice vykvetla. V blízkosti této čemeřice a i o něco dále za


Brněnskou zahradou postupně rozkvétají prvosenky (Primula x pruhonicensis), jde o skupinu
hybridních prvosenek na jejichž vzniku se podílela Primula juliae.




Z dřevin v minulém týdnu začal naplno kvést javor stříbrný (Acer saccharinum). Tento javor s
listy na rubu stříbřitě bílými původem z východní části Sevrní Ameriky může být jak jednodomý
tak dvoudomý. A právě v době květu je to krásně patrné. Květy jsou většinou jednopohlavné,
uspořádané v oddělených svazečcích, jsou zelenavě žluté a karmínově skvrnité . V botanické
zahradě máme dva exempláře. Jeden má pouze květy samičí, na nich jsou nejvýraznější blizny
v barvě červené. Proto je tento jedinec jako by posetý červenými kuličkami.


Naproti tomu druhý exemplář má na sobě květy jak samčí tak samičí. Tento jedinec je posetý
nejen červenými, ale i krémově bílými až žlutými kuličkami. To jsou svazečky samčích květů s
vyčnívajícími tyčinkami.



Z ostatních dřevin začíná kvést líska obecná (Corylus avellana), u náš původní keř se samčími květy
uspořádanými v jehnědách s délkou až 10 cm. Na proti tomu květy samičí jsou v pupenovitém


obalu, z nichž vykukují nitkovité blizny ve fialovo červené barvě.


Posledním kvetoucím zástupcem tohoto týdne je olše lepkavá (Alnus glutinosa). Ta má také
samčí květy uspořádány v jehnědy jako líska. Jejich délka bývá do 7 cm. Samičí květy jsou
uspořádány v krátkých jehnědách z nichž později vznikají plodní šištice, malé dřevnaté,
jako by, šišky.


Aktuálně z botanické zahrady - 9. týden

5. března 2017 v 17:54 | Jiří Malaska |  REPORTÁŽE
Pomalu přicházející jaro začalo i v botanické zahradě probouzet rostliny ze zimního spánku.
Mezi prvními jsou vilíny jež kvetly navzdory zimě již na počátku roku. Jejich kvetení ovšem
nemilosrdně zastavila tuhá zima, teď po jejím ústupu dostaly druhou šanci ukázat krásu svých
květů. Velmi intenzivně nyní kvete vilín japonský (Hamamelis japonica) původem z Japonska a
Číny kde roste v horských lesích. Lidé ho pěstují v kultuře přibližně od druhé poloviny 19. století.
V botanické zahradě jsou vilíny v části zvané Zahrádky, kde kromě vilínu japonského roste i vilín
měkký (Hamamelis mollis) a vilín prostřední (Hamamelis x intermedia), ty ovšem kvetou letos
velmi poskromnu.



O něco dále na konci botanické zahrady naproti části zvané Zahrada pro nevidomé roste a nyní
velmi bohatě kvete ještě jeden keř vilínu japonského. Tato odrůda vilínu japonského ´Sulphurea´
má sice květy menší, nicméně zajímavě žlutočerveně zbarvené a výrazně vonné.


Z bylin začali mezi prvními kvést talovíny zimní (Eranthis hyemalis). Tyto velmi časně kvetoucí
hlíznaté byliny jsou původem z jižní Evropy kde rostou až do nadmořské výšky 1200 metrů. V jejich
domovině obvykle rostou ve vlhkých listnatých lesích, na loukách či při okrajích vinic. V kultuře
jsou pěstovány již od 16. století a to právě z důvodu jejich časného kvetení. V naší botanické
zahradě kvetou talovíny pod již zmiňovanými vilíny v části nazývané Zahrádky.





Dalším místem kde jsou a kvetou talovíny je východní strana správní budovy botanické zahrady,
jež stojí na rozhraní mezi rozáriem a botanickou zahradou. Tady talovíny díky chráněnému a
osluněnému stanovišti vykvetli o několik dní dříve než na výše zmiňovaném stanovišti.



Na břehu Mlýnského potoka začaly vykukovat a kvést hojné trsy sněženky podsněžník
(Galanthus nivalis). Tato nezaměnitelná a všeobecně známá jarní cibulovina je mírně
jedovatá. Celá rostlina a cibulka zvláště obsahuje mnohé alkaloidy jako např. galanthamin,
lycorin či tazetin. Právě zmíněný galanthamin se užívá k léčbě lehčí až střední demence
při Alzheimerově chorobě. Dříve se galanthamin získával z cibulek některých druhů sněženek,
nyní se již vyrábí průmyslově. Vlastní sněženka podsněžník se užívá v homeopatii mimo jiné
jako srdeční lék. Původem je sněženka z Evropy a západní Asie kde roste převážně podél
vodních toků ať už v lužních lesích či na loukách. Obecně vzato vyhledává humózní a
vlhkou půdu. Mnoho lokalit výskytu sněženky ve volné přírodě není původních, ale jedná se
o zplanělé populace ze starých kultur, ze kterých se za desítky až stovky let rozšířily do
volné přírody.