Září 2017

Brevné plody dřevin - bez černý

Včera v 21:30 | Jiří Malaska |  BOTANIKA
Bez černý (Sambucus nigra) je jeden ze 40 známých druhů bezu. Bez je jediným rodem
čeledi bezovité (Sambucaceae). Bez černý je opadavý keř vysoký až 5 metrů, vzácněji
strom s výškou až 10 metrů. Letorosty zelené s nápadnými podlouhlími lenticelami. Starší
větve šedozelené až šedohnědé s nepravidelně rozbrázděnou borkou. Větve mají širokou
dřeň barvy bílé až žlutavě bílé a tvrdé dřevo barvy žluté. Listy vstřícné a lichospeřené,
obvykle s 2-3 jařmy. Kvete v červnu až červenci žlutavě bílými, vonnými květy uspořádanými
v bohaté ploché, 3-5 ramenné vrcholíky.

bez černý v květu

Plodenství nící. Plody, "bezinky", jsou kulovité peckovice, 5-8 mm v průměru. Barva plodů
je černá až černofialová. Plody obvykle obsahují tři až pět semen.

plodenství bezu černého

Semena vejcovitá až elipsoidní, 3-4 mm dlouhá a asi 2 mm široká, žlutavá až hnědá.

semena bezu černého

Upřednostňuje půdy vlhké, humózní, hluboké a bohaté dusíkem. Obvykle roste v lesních
pláštích, na pasekách a světlinách, v křovinatých porostech, ve světlých listnatých a
lužních lesích, podél cest, potoků a řek, v obcích, na rumištích a u sloupů elektrického
vedení. Plody bezu jsou oblíbenou potravou ptáků, kteří jej tak neúmyslně svým trusem
rozšiřují.
Bez černý je rostlinou široce užívanou jak v lidovém léčitelství (především květ a plod),
ve farmaceutickém průmyslu (květ), ale i v potravinářství (květ i plod).
Plody bezu černého - bezinky obsahují flavonoidy, anthokyany (sambucin), vitamín C,
organické kyseliny a cukry. V semenech je obsažen glykosid sambunigrin.
Syrové plody mají projímavý účinek a ve větším množství a především u citlivějších osob
způsobují zažívací potíže, zvracení až celkovou slabost. Tyto účinky se ovšem ztrácí po
usušení či po tepelné úpravě plodů.
Plody se užívají v lidovém léčitelství při nemocech z nachlazení, revmatických bolestech,
bolestech nervového původu, především při zánětu trojklaného nervu, za syrova potom
jako projímadlo.
V potravinářství se šťáva z plodů využívá jako přírodního barviva, plody zbavené semen
potom jako náhražky za dražší ovoce v ovocných směsích a též při výrobě likérů. V domácích
podmínkách se z nich vyrábí marmelády, povidla, rosoly, vína a likéry.
Níže nabízím několik osvědčených a výtečných receptů jež jsme získaly od paní Heleny Konečné.

Bezový likér
1 litr vody a 2 litry bobulí 15 minut povaříme, potom scedíme, do šťávy přidáme 1 kg cukru a vanilkový
cukr (nebo 600g medu a 1/2 vanilkového cukru), 3-4(-6) lžičky kávy (uvařit silného turka a dát
tam ten výluh), vše ještě asi 3 minuty povařit, druhý den přidáme 0,5 litru rumu

Bezinková šťáva
2kg bezinek zalejeme 2,5 litry svařené vody, ještě horké (před zalitím bezinky trošku
promáčkáme aby lépe pustily), přidáme 20g kyseliny citronové a necháme 24 hodin vyluhovat,
poté přecedíme a přidáme na 1 litr šťávy 1 kg cukru (eventuelně 900 g směsy ze 4 dílů třtinového
cukru, 1 dílu fruktoźy a 2 dílů medu) 5 minut povaříme a nakonec případně můžeme přidat
ještě 0,5l rumu

Povidla z bezinek a jablek
jablka a bez v poměru zhruba 2 díly jablek (bez jadřinců) a 1 díl bezu (jak celé bobule,
tak výlisky z likéru), jablka nakrájíme na malé kousíčky (asi by šlo i nastrouhat), smícháme
s bezem, dáme do vyššího plechu, promícháme s troškou jablečného octa, kdo chce může přidat
cukr, stačí jen tak minimálně posypat (možné přidat fruktoźu), upěchovat, nechat odstát, aby to
pustilo trošku šťávy a potom to dáme do trouby na 180°C na cca 3 hodiny, vůbec NEMICHAT,
takto se nepřipálí, po vytažení z trouby ještě domícháme klasicky na vařiči, cca 0,5 hodiny až
hodinu, do konzistence, která se nám líbí. Hned dáme do skleniček, otočíme dnem vzhůru a po
vychladnutí uložíme do lednice či sklepa.

Pcháč zelinný

Včera v 18:08 | Vláďa Vytásek |  BYLINKY Z BOTANKY
Zajímavou léčivkou, která má vrchol vegetace od léta do podzimu je pcháč zelinný
(Cirsium oleraceum). Vytrvalá bylina z čeledi hvězdnicovitých (Asteraceae). V naší přírodě
roste na vlhkých až mokrých na dusík bohatých půdách na březích potoků a řek, nejčastěji
ve společnosti tužebníků a kopřiv.

pcháč zelinný

Velmi hojně roste například v Litovelském Pomoraví. Sbírají se listy a květy na začátku
kvetení, suší se v průvanu nebo v sušičce, teplota sušení by neměla přesáhnout teplotu
30°C. Užívá se ve formě odvaru nebo lihové tinktury. V dřívějších dobách se mladé listy a
nerozvinuté květy používaly do polévek typu zelňačka. Léčivé účinky jsou protirevmatické,
protikrvácivé, protizánětlivé, močopudné a tonizující.
Tento pcháč se užívá při revmatismu a dně, dále při zánětu ledvin a jako čistící čaj.
Zevně se používá při zánětu spojivek, alergických vyrážkách, na spáleniny, při poškození kůže
při nadměrném opalování, ve vlasové kosmetice při lupech a vypadávání vlasů.
Odvar z pcháče je 5 minutový, užívá se 2x až 3x denně 1 hodinu před jídlem v množství 150 ml
čaje.
Lihová tinktura z pcháče - 25 gramů nadrobno nakrájené natě se dá do 250 ml nejlépe 70% lihu,
nechá se macerovat 14 dní ,poté se tinktura přefiltruje a uloží do tmavých skleněných lahví do
chladu. Užívá se 30 kapek tinktury, která se naředí lžící vody 2x až 3x denně mezi jídly jako
močopudný a posilující prostředek. U nás se zatím moc tento pcháč nepoužívá, více ho využívá
polské léčitelství, známý je polský čistící čaj, který se používá na ledviny, revma, bolest kloubů a
alergie. 2 díly natě pcháče zelinného, 2 díly listů břízy, 1 díl kvetoucí natě vřesu, 1 díl květu
černého bezu,1 díl květu hluchavky bílé a 1 díl květů chrpy modré. 1 a půl lžíce této směsi
zalijeme vařící vodou necháme 1/2 hodiny odstát poté scedíme a pijeme přes den mezi jídly
2x až 3x denně.
Další u nás rostoucí pcháče jsou pcháč bělohlavý (Cirsium eriphorum), používá ho ruská medicína ve
formě odvaru zevně na kožní rakovinu a na hojení hnisavých a špatně se hojících ran a velmi hojný
pcháč rolní zvaný oset (Cirsum arvence) jež se používá ve formě odvaru zevně na revma a vnitřně
po čajových lžičkách při rakovině.
V USA roste na podobných vlhkých místech jako náš pcháč zelinný pcháč jedlý (Cirsium edule),
který v minulosti indiáni pojídali jako slavnostní jídlo při obřadu slunečního tance. Syrový
oloupaný sladký stonek má chuť podobnou banánu. U nás se tento pcháč pěstuje vzácně v
botanických zahradách.

KnihOlympiáda 2017

Čtvrtek v 18:51 | Jiří Malaska, Marek Coufal |  AKCE
Ve středu 20. září proběhl čtvrtý ročník Kniholympiády, jež se měl v případě příznivého počasí
konat v areálu naší Botanické zahrady a Rozária. Nicméně počasí venkovním aktivitám příliš
nepřálo tak se celá akce uskutečnila v budově Knihovny města Olomouc jež byla letos pořadatelem
této akce. My, botanická zahrada, jsme ovšem dostali příležitost zúčastnit se akce i v prostorách
městské knihovny a myslím, že jsme tuto příležitost náležitě využily a přinesly kousek naší botanické
zahrady až k dětem. Akce se zůčastnilo 12 týmů vždy po pěti soutěžících, tedy celkem 60 dětí plus
jejich dospělácký doprovod.


Děti soutěžily celkem na osmi stanovištích, ve dvou patrech knihovny, v disciplínách
inspirovaných příběhy Harryho Pottera a na devátém bonusovém nesoutěžním stanovišti
naší botanické zahrady.


Připravili jsme si pro zúčastněné malou poznávačku rostlin pod hlavičkou BOTANICKÁ ZAHRADA
NA TALÍŘI. Jak již název našeho stanoviště napovídá jednalo se o rostliny především jedlé,
ale i léčivé.


Děti měli za úkol přiřadit k živým vzorkům rostlin, podpořeným jěště jejich obrázky,
kartičky s jejich jmény a krátkým popisem použitelnosti rostlin v kuchyni i domácí bylinkové
lékárničce. I přes občasné malé zaváhání nakonec všechny týmy správně určily všech deset
vzorků rostlin, a to i přesto, že mezi exempláři byly i méně všeobecně známé druhy jako
mišpule obecná, popenec obecný či lichořeřišnice větší.







Pro všechny zúčastněné jsme jako odměnu za jejich šikovnost připravily malý dárek v podobě
talíře skrývajícího uvnitř jednak možnost zúčastnit se naší malé domácí soutěže a také malý
pytlíček se semínky jedlých rostlinek, jež si mohou děti příští jaro vysít a obohatit si tak svoji
zahrádku či balkón o několik druhů jedlých rostlinek.



Domácí soutěž pro děti spočívá v jejich kreativním stvárnění jedlého talíře plného jedlých
rostlin z okolí jejich domovů. Svůj jedlý talíř mají posléze namalovat či vyfotografovat a
obrázek buď doručit osobně na infocentrum Rozária či Botanické zahrady či jej zaslat na náš
e-mail do konce října. My posléze všechny obrázky zveřejníme na tomto blogu a tři
nejzajímavěší následně odměníme krásnou knihou o rostlinách. Již nyní se moc těšíme na
všechny došlé obrázky.





Podle reakcí jak dětí tak i jejich doprovodů se všem naše stanoviště líbilo, a za to jsme rádi,
a již nyní se těšíme na možná budoucí setkání třeba i s Vámi či Vašimi dětmi ať již v areálu
naší botanické zahrady či na některé z akcí, na níž se naše botanická zahrada spoluúčastní.

Barevné plody dřevin - Tis červený

Neděle v 10:23 | Jiří Malaska |  BOTANIKA
Tis červený (Taxus baccata) je vždyzelená jehličnatá dřevina z čeleďi tisovité (Taxaceae).
Roste jak ve formě keře vysokého až 3 metry tak i jako strom, často s více kmeny a výškou až
20 metrů. Borka v mládí hnědočervená, později šedohnědá odlupující se v tenkých plátech.
Tis je jediným jehličnanem jež nemá pryskyřičné kanálky. Letorosty zelené. Jehlice ploché
na líci temně zelené, na rubu světlejší na větévkách uspořádané ve dvou řadách. Jehlice
vytrvávají 4-8 let. Tis je rostlinou dvoudomou a kvete březnu až dubnu. Plodem je červený
míšek obklopující semeno.

plody tisu červeného

Semena jsou lehce smáčklá, 2-4 hranná a 6-8 mm dlouhá.

semena tisu červeného

Tis je dřevinou pomalu rostoucí a dožívající se obvykle stáří okolo 300 let, výjmečně i více.
Tis červený je původem Evropskou dřevinou, vyjma chladného severu a východu s
kontinentálním klimatem, a s okrajovým výskytem na severu Afriky a v západní Asii.
Nejrozsáhlejší lokalita s výskytem tisu je na Kavkazu v Gruzii, v soutězce Bacara, kde tvoří
porost asi o rozloze 700 hektarů s jedinci o stáří 400-600 let a výšce 25-30 metrů.
Tis je rostlinou stínomilnou a starší exempláře špatně snášejí prudké změny v osvětlení. V
sadovnických úpravách ovšem tis dobře snáší i plné oslunění. Nejlépe tis roste v půdách živných,
hlinitých, dostatečně vlhkých a provzdušněných.
Celá rostlina je prudce jedovatá s vyjímkou červeného míšku jež obklopuje semeno. Rostlina
obsahuje jedovaté alkaloidy taxin A, taxin B, milosin, lykopin, efedrin, baccatin III a
10-deacetylbaccatin III. Tato směs prudce jedovatých alkaloidů se obecně označuje jako taxin.
Taxin je nebezpečný především tím, že se rychle vstřebává trávicím traktem a paralyzuje práci srdce,
účinky otravy se projevují již během 30 minut. Byly pozorovány dokonce případy kdy zvířata pasoucí se
na tisovém jehličí podlehly otravě ještě během jejich pastvy na tisu. Ze zvířat jsou k otravě tisem
nejcitlivější koně, pro ně je smrtelnou dávkou asi 200 gramů jehlic. Pokud dojde k pozření jedlého
červeného míšku i s jedovatým semenem a to není rozkousnuto obvykle projde zažívacím ústrojím
nepoškozené a k otravě nedojde. Příznakem prudké otravy je zvracení, bolesti břicha, průjem,
křeče, slabý puls, bezvědomí a následně i smrt. Prudké otravy taxinem mají velmi rychlý průběh a
mohou skončit během několika minut smrtí.
Červený míšek (epimatium) - tisinka je tedy jedlá a má mdle nasládlou chuť. V krajích s větším výskytem
tisů se z tisinek připravuje víno a marmelády.
V lékařství se využívá derivát paclitaxel vyráběný polosyntézou z baccatinu III jako cytostatikum
při léčbě rakoviny vaječníků a plic.

Dostih růží XIV

Neděle v 7:55 | Marek Coufal |  DOSTIH RŮŽÍ 2017
Ilustrační fotografie Marek Coufal

Dostih růží se blíží ke svému závěru.
Dostih , ve kterém růže předvádí svoji krásu , prošlechtěnost , něžnost.
Bylo odstartováno v květnu a první vyrazila na trať růže Hugova. Začátek dostihu
odvodila a potom uvolnila místo svým soupeřkám.
Přešlo jaro se svým neklidem a ruchem.
Vykvétaly další a další květy růží.
Jaro vystřídala svěží letní rána a prosluněné horké dny.
Rozárium dýchalo horkým dechem prosyceným omamnou vůní růží.
Na růžových keřích se objevovaly nová a nová poupata , která postupně rozkvétala
do plné krásy.
Přešlo léto.
Rána jsou chladná , nebe často zatažené šedivými mraky.
Prší a kapky deště klouzají po posledních poupatech a květech.


JEANNE MOREAU

PAPA MEILLAND

PRINCE JARDINIER

PRINCE JARDINIER

Souboj v dostihu ale pokračuje. Teď jde o všechno.
TIFFANY se ve svém drtivém náporu dotáhla na vedoucí EVENING STAR a bojují na posledních
metrech bok po boku. Také PRINCE JARDINIER ohrožuje PULLMAN ORIENT EXPRES ,
která si zatím stále drží třetí místo.


TIFFANY

TIFFANY

PRINCE JARDINIER

Za nimi na páté pozici ASTRONOMIA.


ASTRONOMIA

ASTRONOMIA

Na dalších místech se urputně bojuje o každý metr.


SAMURAI

SAMURAI

BOLSHOI TEATER

Poslední metry před cílem a vedle sebe těsně - hlava - hlava EVENING STAR a TIFFANY .
Kdo to bude ?

Souboj vrcholí.
A kapky deště pomalu stékají po hladkém povrchu šípků.
Přišel podzim.





Barevné plody dřevin 1 - Dřín obecný

10. září 2017 v 10:15 | Jiří Malaska |  BOTANIKA
Dřín obecný nebo též jarní (Cornus mas) patřící do čeledi dřínovité (Cornaceae) je rozkladitý
keř až malý strom vysoký 2-6 metrů výjmečně až 10 metrů, mající velmi tvrdé dřevo a dožívající se
stáří až 100 let. Borku má žlutohnědou až tmavohnědou a ve vyšším věku se odlupující v tenkých
šupinách. Letorosty má tenké, slabě 4hranné, zelené později šedavé. Pupeny má vstřícné,
květní pupeny jsou větší a kulatější jak listové a jsou usazeny na brachyblastech. Listy celokrajné,
eliptycké až vejčité, na líci svěže zelené a lesklé na rubu bledší a v paždí žilek s chomáčky bílých
chlupů. Kvete v březnu až dubnu, ještě před olistěním, jasně žlutými květy složenými v malé
husté okolíky.

kvetoucí dřín

Obvykle v září dozrávají plody - dřínky, podlouhlé, soudečkovité peckovice až 3 cm dlouhé a
až 1,5 cm široké a lesklé. Dřínky mají ve zralosti karmínově červenou barvu, jsou jedlé,
sladkokyselé, používané jako ovoce, ale i jako léčivá droga.

zralé plody dřínu - dřínky

Dřínka obsahuje elipsoidní pecku 7-15 mm dlouhou, podélně mělce rýhovanou, žlutohně
barvy. Stěny pecky jsou houbovitě děrované a dírky jsou vyplněné pryskyřičnou hmotou.
Pecka obsahuje dvě semena.

pecky dřínu

Dřín je rostlinou teplomilnou a suchomilnou, roste na teplých výslunných křovinatých
stráních, skalnatých svazích, lesních pláštích a v prosvětlených suchých lesích či lesostepních
světlinách. Původem je dřín druhem Evropským a Západoasijským.
Pěstují se jak okrasné kultivary s různě zbarvenými listy i třeba žlutými plody tak kultivary
velkoplodé (např. ´Joliko´ a ´Děvín´) pěstované jako ovoce. Dřín obecný je v ČR druhem chráněným.
Dřínky obsahují organické kyseliny (např. jablečnou, vinnou a gallovou), iridoidy loganin,
morronisid a verbenalin, hořčinu cornin, třísloviny, pryskyřice a v nemalé míře i vitamín C.
Jako léčivá droga se užívají sušené plody jednak ve formě prášku tak formou čaje. Droga tlumí
některé druhy závratí a některé typy tinnitu a případně s tím spojenou nedoslýchavost, ochablost
v bederní části a kolenou, chorobné pocení, přílišné močení a některé formi inkontinence. Droga
působí bakteriostaticky a byly zaznamenány i účinky antialergické.
Jako ovoce se dřínky užívají k výrobě kompotů, marmelád, rosolů, sirupů nebo se z nich vyrábí
destilát "drienkovica". Před zpracováním je vhodné nechat plody několik dnů (podle míry zralosti)
v pokojové teplotě dojít, plody se dovybarví a zbaví se částečně své kyselosti i trpkosti.
Kompot
Velké zralé plody opláchneme a plníme je do sklenic poté je zelejeme cukerným roztokem (650 g
cukru na 1 l vody) nebo během plnění do sklenic je postupně prosypáváme cukrem a zalejeme vodou,
a sterilujeme při 80°C.
Marmeláda
Očištěné dřínky mírně povaříme na malém množství vody a následně propasírujeme. Protlak zvážíme
a postupujeme stejně jako u výroby jiných marmelád, jak je kdo zvyklí.
Sirup
Vylisováním plodů získáme šťávu jež ihned dál zpracováváme. Na 35 dílů dřínkové šťávy dáme 65
dílů cukru, zahřejeme, za průběžného míchání necháme rozpustit cukr a ještě teplý sirup plníme
do sklenic. Pro lepší trvanlivost můžeme na sirup ve sklenici nalít malé množství slivovice, asi tak
malou štamprdli, nebo sterilujeme. Při sterilaci ovšem dochází ke snížení obsahu vitamínu C.
Dřínkový likér
Do sklenice navrstvíme dřínky s cukrem v poměru 1:1 a zalejeme je lihem nebo dobrou slivovicí.
Necháme tři měsíce vyluhovat, poté obsah scedíme a je hotovo.
Pokud by jste si chtěli vypěstovat vlastní dřín je nyní ten nejlepší čas. Čerstvě sklizené plody
zbavíme dužiny a zbylé pecky ihned vyséváme na záhon. Při sklizni nepřezrálých plodů a okamžitém
výsevu můžeme počítat s dobrou vzcházivostí jinak pecky přeléhají v půdě i dva roky. Pecky jež byly
předtím skladovány v suchu je nutné aby vyklíčily 18 měsíců stratifikovat.

Dostih růží XIII

9. září 2017 v 18:00 | Marek Coufal |  DOSTIH RŮŽÍ 2017
Ilustrační fotografie Marek Coufal

Posledních 200 metrů před cílem.
První pozici si stále drží EVENING STAR , za ní bojuje hlava - hlava PULLMAN ORIENT EXPRESS
a TIFFANY. Za nimi se z vnějšku dotahuje PRINCE JARDINIER.
Na páté pozici nyní ASRONOMIA.
EVENING STAR

PILLMAN ORIENT EXPRESS

TIFFANY

PRINCE JARDINIER

ASTRONOMIA

JARDINS DE BAGATELE se propadla ze svého třetího místa , také BLACK LADY ztrácí síly.
Toho využívá PORTO NIGRA , která o sobě zatím nedávala příliš znát , ale od začátku odstartovala
ve velmi dobrém kurzu.

PORTO NIGRA

Domácí semenaření - rajčata

3. září 2017 v 10:04 | Jiří Malaska |  SEMENAŘENÍ
Rajče je velice oblíbenu zeleninou s mnoha odrůdami a jeho domácí semenaření je velice
snadné, tak proč se do něj nepustit. Pěstování rajčat na semeno a na konzum se v ničem
neliší a můžeme postupovat jak jsme zvyklí. Rajče je rostlinou samosprašnou a jen občas
dochází ke zkřížení odrůd způsobeném přenosem pylu hmyzem. Proto abychom měly jistotu,
že ke zkřížení nedojde pěstujeme jednotlivé odrůdy rajčat určené k semenaření alespoň
několik metrů od sebe, ve velkovýrobě se dodržuje izolační vzdálenost mezi odrůdami 50-200
metrů. Pokud se chystáte semenařit některou z komerčních odrůd rajčat dobře si zjistěte, že
se nejedná o hybridní odrůdu, poznáte jí tak, že na obale se semeny je u názvu odrůdy uvedena
zkratka F1. Pokud by jste semenařili takovouto odrůdu, potomstvo z těchto rostlin by bylo
nevyrovnané a vlastnostmi by se velmi lišili od původní odrůdy. Vhodné je též zvolit si takovou
odrůdu jež ve vašich klimatických podmínkách bez problémů dozrává, to znamená že v chladnějších
oblastech volíme ranné odrůdy a k semenaření vybíráme nejraněji dozrávající plody proto abychom
udrželi rannost odrůdy. V teplejších oblastech vybíráme plody z celého průběhu zrání plodů. Plody
vybíráme zdravé a různých velikostí abychom udrželi maximální genetickou variabilitu v rámci dané
odrůdy. Semenné rostliny rajčat se snažíme udržet během vegetace zdravé ať již přímímy metodami
(např. ekologickými přípravky na ochranu rostlin) nebo preventivními zásahy. Největší hrozbou pro
porosty rajčat je plíseň bramborová. Proti ní se bráníme především preventivně zabráněním ovlhčení
listů či umožněním jejich rychlého osychání. Rajčata proto vysazujeme na vzdušná místa a né do příliš
hustého sponu, rostliny zaléváme pouze ke kořenům a nejlépe v ranních hodinách nebo nad rostlinami
budujeme stříšky abychom zabránily ovlhčování rostlin za deštivého počasí, případně rostliny sázíme
na jižní stranu budov pod přesah střechy. Jako prevence se dají použít i některé ekologické přípravky
na ochranu rostlin na bázi olejů jež urychlují odtok dešťové vody z listů vytvořením olejového filmu na
listech a tak brání uchycení a vyklíčení spór plísní.
K semenaření sklízíme plody zdravé a co nejzraleší, následně je můžeme ještě nechat několik dní v
pokojových podmínkách dozrát.

zralé plody keříčkových rajčat odrůdy ´Latah´ určené k získání semen

Následně plody rozřízneme a vymáčkneme šťávu se semeny do sklenice (např. zavařovací sklenice
se šroubovacím uzávěrem) nebo u větších plodů vydlabeme semena pomocí lžičky.

rozřezané plody keříčkových rajčat odrůdy ´Latah´

Snažíme se abychom se semeny nevydlabali i pevnou dužninu plodů. Pokud vydlabaná semena
mají málo šťávy přidáme do sklenice truchu vody. Sklenice neplníme až po okraj jelikož obsah
sklenic bude kvasit a přitom mírně zvětší svůj objem. Sklenice uzavřeme, mírně protřepeme a
umístíme kdekoli v pokojové teplotě. Pokud semenaříme více drůhů či odrůd rajčat sklenici si
pečlivě označíme názvem odrůdy rajčete a datumem založení zákvasu. Kvašení bude probíhat
2-3 dny, né déle jelikož by hrozilo že semena začnou klíčit. Já nechávám kvasit dužinu 2 dny a
během této doby skleničky několikrát intenzivně protřepu a následně povolím uzávěr aby vznikající
plyny mohli ze sklenice uniknout, jinak by mohlo hrozit prasknutí sklenice způsobeným tlakem
vznikajících plynů. Po založení zákvasu jsou semena v obsahu sklenic rozmístěna rovnoměrně, jak
probíhá kvašení semena se uvolňují z dužiny a postupně klesají ke dnu sklenice.

obsah sklenice na počátku kvašení

Jakmile je většina semen na dně sklenice je kvašení hotovo a můžeme přejít k oddělení semen.

obsah sklenice na konci kvašení

Ze sklenice opatrně odlijeme vrchní část obsahu bez semen, doplníme vodou, protřepeme,
necháme semena usadit na dně a opět odlejeme vrchní část obsahu sklenice. Tento postup
několikrát zopakujeme dokud nemáme ve sklenici čistou vodu a na dně semena.

obsah sklenice po promyvání

Pokud během tohoto postupu některá semena neklesají ke dnu slijeme je i s odpadní vodou
pryč, tyto semena nejsou dostatečně vyvinutá a jsou neklíčivá, případně klíčivá, ale rostliny
z těchto semen nejsou dostatečně vitální aby nám dali očekávanou úrodu. Zbylá semena ve
sklenici s čistou vodou slijeme nejlépe na sítko, necháme okapat a dáme na teplé a suché
místo usušit.

získaná semena na sítu před sušením

Dle podmínek jsou semena za 2-4 dny suchá a připravená k uskladnění. Při sušení se semena
slepí dohromady, což způsobují chloupky na povrchu semem rajčat, proto je před uložením
rozetřeme v dlaních či mezi prsty a tak je od sebe odělíme. Semena uložíme na chladné a
suché místo.

získané osivo rajčat

Semena rajčat si v dobrých podmínkách udržují klíčivost 4-6 let, což znamená že nemusíme
každý rok semenařit všechny naše odrůdy rajčat.