Říjen 2017

Čechřice vonná

31. října 2017 v 17:55 | Vláďa Vytásek |  BYLINKY Z BOTANKY
Čechřice vonná (Myrrhis odorata), příjemně po anýzu vonící trvalka z čeledi miříkovitých (Apiaceae).

čechřice vonná

Tuto léčivku do naší republiky dovezli v předminulém století z Alp Němci,kteří ji používali v dobách
kdy byl cukr drahý k zavařování ovoce a k ochucovávání sladkých pokrmů. Nyní je v přírodě hojně
rozšířená v bývalých Sudetech v Jeseníkách, Orlických a Jizerských horách. Na horách se jí daří lépe
než v nížinách a tam také dosahuje větších rozměrů.
Při pěstování na zahrádce se semen je nutné semena sít na podzim,aby pro lepší klíčení přes zimu
promrzla. Na léčení se používají listy,květy a nezralá semena na čaj ve formě nálevu při nachlazení,
zejména při silném zahlenění průdušek a rýmě. Kořeny se používají ve formě lihové tinktury v dávkování
3x denně 20 kapek na všechny druhy nachlazení. Ve formě 1 minutového odvaru ve víně povařením listů
je účinek ještě silnější a pomáhá při při astmatickém záchvatu a doba léčení je kratší než po klasickém
nálevu ve vodě. Kontraindikací však může být oslabený žaludek. Tato bylina má i tonizující a posilující
účinek na organismus a ve formě nálevu ve vodě nemá žádné kontraindikace takže ji mohou používat i
malé děti, senioři a těhotné ženy. Nezralé plody čechřice podporují u kojících maminek tvorbu mléka.
Čechřice je vhodná i do čajových směsí. Na nachlazení je dobrá kombinace s kvetoucí natí yzopu a
květem lípy ve formě nálevu. V poměru 3 díly listí čechřice, 2 díly kvetoucí natě yzopu a 1 díl květu
lípy malolisté . 2 čajové lžičky směsi zalijeme 250 ml vařící vody necháme 25 minut vyluhovat poté
scedíme a pijeme 3x denně dle potřeby. Čaj můžeme osladit medem.
Listí této vynikající léčivky je nejlépe v nížinách sbírat co nejdříve od poloviny dubna do května. Neboť
v létě její nasládlé listy bývají napadeny molicí vlaštovičníkovitou, která z nich vysává šťávu až zbělají.
Velmi podobné účinky má i čechřicovice dlouhočněletá (Osmorhiza longistylis) ,která roste v USA kde
kromě její léčivé natě se usušený kořen hojně používá jako koření do moučníků. U nás je čechřicovice
zatím neznámá a nepěstuje se ani v botanických zahradách.

Barevné plody dřevin - Mahonie cesmínolistá

29. října 2017 v 7:46 | Jiří Malaska |  BOTANIKA
Mahonie cesnínolistá (Mahonia aquifolium) je stálezelený keř z čeledi dřišťálovité (Berberidaceae)
dorůstající výšky až 1,5 metru, výjimečně až 2 metry. Dřevo mahonie je žlutě zbarvené díky
obsahu jedovatých isochinolinových alkaloidů. Listy jsou složené, 2-5jařmé. Jednotlivé lístky jsou
vejčité až kopinatě vejčité a 4-8 cm dlouhé. Lístky jsou polokožovité, tmavozelené a lesklé a na
okraji ostnitě zubaté. Na podzim se listy zbarvují do červena až hněda a někdy během velmi
mrazivých zim i opadají.

podzimní vybrvení listů mahonie cesmínolisté

Mahonie cesmínolistá kvete v dubnu a květnu žlutými vonnými květy, často červenavě naběhlými,
složenými ve vzpřímené, husté hrozny o délce 5-8 centimetrů.

kvetoucí mahonie cesmínolistá

Plodem je černomodrá, sivě ojíněná bobule. Bobule jsou téměř kulovité a 0,6-0,8 cm velké,
uvnitř s tmavočervenou šťávou a s 3-5 trojbokými, lesklými tmavočervenými až černými semeny
asi 5 mm velkými. Plody dozrávají v průběhu měsíce září.

plody mahonie cesmínolisté

semena mahonie cesmínolisté

Mahonie cesmínolistá je původem ze západu Severní Ameriky, kde roste v podrostu vlhkých lesů.
Mahonie je polostinnou dřevinou, nenáročnou na půdu a vcelku odolnou vůči suchu. Na území
našeho státu se pěstuje mahonie cesmínolistá od roku 1844.
Plody jsou ve zralosti jedlé, nicméně nezralé plody tak jako celá rostlina obsahuje jedovaté
alkaloidy berberin a oxyacanthin. Semena obsahují také malé množství zmíněných alkaloidů.
Plody jsou hodně kyselé a je lépe je nechat dostatečně vyzrát případně i přemrznout. Po přemznutí
se v nich zvýší množství cukrů a jsou chutnější. Z plodů se dá vyrobit marmeláda, želé, víno,
limonády, dají se použít na koláče nebo jak čerstvé tak sušené do kaší nebo müsli. Šťáva z plodů se
používala k dobarvování červených vín a k dobarvování a okyselení ovocných moštů, marmelád,
kompotů, jogurtů a tvarohových výrobků. Čerstvé plody mají mírný projímavý účinek. Plody svojí
chutí připomínají černý rybíz. Plody obsahují mimo jiné i mnoho vitamínu C a látky podporující
krvetvorbu. Konzumovat by je neměly těhotné a kojící ženy a lidé s problémy se štítnou žlázou.
Existují i speciálně vyšlechtěné kultivary určené ke zpracování plodů s vyšší nutriční hodnotou.
Například v Německu se pěstují velmi plodné kultivary ´Jupiter´ a ´Mirena´.

Jak na výsadbu česneku

22. října 2017 v 11:51 | Jiří Malaska |  TRŽIŠTĚ ZAHRADNÍ INSPIRACE
Česnek kuchyňský je velice oblíbenou a často pěstovanou zeleninou na našich zahrádkách.
A právě nyní v době kdy se chystáme na jeho výsadbu vám nabízím několik tipů a zkušeností
jež by se vám mohli hodit.

česnek kuchyňský

Kam vysazovat?
V prvé řadě je nutné vybrat ten správný pozemek, respektive místo, kde česnek vysadit.
Na plánovaném místě pro pěstovaní česneku by měl být časový odstup od minulého pěstování
česneku minimálně čtyři roky, ale raději šest až sedum let. To kvůli snížení rizika výskytu
chorob a škůdců a jednostrannému vyčerpání půdy. Jako předplodina by neměla být žádná
rostlina z čeledi amarylkovité, jako například cibule, pór, pažitka a podobně. Pokud vysazujeme
česnek po jahodách hrozí zde riziko výskytu háďátka zhoubného, pokud ovšem jahody nebyli tímto
škůdcem napadeny není problém česnek po jahodách zasadit. Nejlepší předplodinou jsou ovšem asi
brambory. To z důvodů, že půda je dostatečně prohnojená a hluboce prokypřená. Další vhodnou
předplodinou jsou košťáloviny. V každém případě je nutné aby předplodina byla sklizena z pozemku
pro výsadbu česneku v čas a bylo dost času na jeho přípravu. Tradičně se pozemek pro výsadbu
česneku oře, respektive ryje, následně kultivuje a poté se nechává nakypřená půda sesednout a až
poté se přistupuje k výsadbě. Mě osobně se osvědčilo pozemek pouze zkypřit rotavátorem a zároveň
s tím zapravit do půdy kompost. To provedu zhruba v září až říjnu před příchodem deštivého podzimního
počasí a následně jen vyčkám příhodné doby pro výsadbu. Samotný česnek je nejlépe hnojit dobře
vyzrálým kompostem, třeba připraveným zkompostováním kvalitní chlévské mrvy. V tradičních systémech
pěstování se užívají minerální NPK hnojiva, u nich je ovšem riziko vyplavování živin z půdy a další
negativní ekologické aspekty od výroby až k degradaci půdy. Česnek navíc nemá rád hnojiva s obsahem
chlóru, takže pro ty co by snad chtěli použít průmyslová hnojiva lze doporučit jedině Cererit.

Jaký česnek vybrat k výsadbě?
Při podzimní výsadbě máme hned dvě možnosti při výběru česneku. Jde o česnek paličák a
nepaličák. Česnek paličák vytváří květní stvol, kdežto nepaličák ne. Stručně řečeno nepaličáky
vytvářejí více stroužků v palici a mají lepší skladovatelnost jak paličáky, samozřejmě záleží
taktéž na odrůdě. Navíc u nepaličáku nemusíme vylamovat během vegetace květní stvoly. Co se
týče samotné volby odrůdy je nutné aby si každý pěstitel odzkoušel jaká odrůda je vhodná pro jeho
lokalitu a způsob pěstování. Z mé zkušenosti z pěstováním česneku na Olomoucku, jsou všechny
české odrůdy česneku vhodné a použitelné, a záleží spíše na lokalitě ať již z pohledu mikroklimatického
tak půdního. Pokud jsme si již vybrali odrůdu vyvstává otázka jestli je vhodné vysazovat všechny
stroužky z palic nebo jen ty velké, respektive ty okrajové. V dobrých podmínkách může i z malých
stroužků vyrůst česnek srovnatelný s tím jež vyrostl ze stroužků velkých. Nicméně pokud pěstujete
česnek v suchých oblastech je lepší používat k výsadbě pouze stroužky velké. Já osobně vždy vybírám
k výsadbě ty větší stroužky a ty ostatní si zasadím do květináčů a přirychlým si je během zimy na nať.
V podstatě podobně jako se rychlý třeba pažitka. Květináčky se zasazenými stroužky během zimy dle
potřeby přenesu ze studeného fóliovníku do tepla a na světlo, až rostlinky česneku dorostou asi 20 cm
výšky začnu je celé sklízet. Rostlinky mají jemné česnekové aroma a jsou plné vitamínů, použít jej
můžeme do pomazánek stejně jako ozdobu jídel, použití záleží jen na vaší fantazii.

Kdy česnek vysazovat?
Základním pravidlem pro určení doby výsadby je, aby vysazený česnek do příchodu mrazů stihnul
zakořenit, né však vzejít. Dalším faktorem je aby pokud požno teplota půdy trvale klesla pod 9°C
to proto, že při těchto teplotách není již fuzárium (jako jedna z chorob česneku) aktivní a tento
postup tedy působí jako prevence této choroby. Nejlepším termínem je období od druhé poloviny
listopadu do poloviny prosince, samozřejmě v závislosti na stanovišti a průběhu počasí v daném roce.
V teplých rocích a v nížinných lokalitách je možno vysazovat i v období Vánoc. Mě osobně se osvědčila
výsadba v posledním týdnu listopadu. V případě, že je chladnější rok a hrozí mrazy již v prosinci lze
nastýlat plochy s vysazeným česnekem například spadaným listím a tím oddálit promrzání půdy a
prodloužit čas kdy jsou v půdě dobré teplotní podmínky pro zakořenění česneku.

Jak vysazovat?
Česnek vždy vysazujeme kořenovou částí dolů. Pokud vysadíme stroužky kořenovou částí směrem
nahoru, česnek nám sice vyroste, ale úrodu si snížíme asi o 50%. Jestliže vysadíme stroužky tak,
že leží na boku snížíme si výnos až o 20%. Způsobů výsadby je mnoho. Můžeme vysazovat přímým
zapichováním stroužků do země nebo s pomocí sázecího kolíku. Při použití sázecího kolíku vzniká
ovšem riziko, že se vysazený stroužek svou bází nebude dotýkat půdy (jelikož je sázecí kolík špičatý
a pod stroužkem zůstane vzduchová mezera) a následně bude špatně zakořeňovat. Další možností je
vytvoření mělké brázdy na jejíž dno se stružky usazují a následně se brázda zasype a půda se utuží.
Ať vysazujeme jakkoli, řádky by měly být od sebe vzdáleny 25-50 cm a jednotlivé stroužky v řádku
8-15 cm. Mě se osvědčily řádky vzdálené od sebe 30 cm a jednotlivé stroužky na 10 cm od sebe.
Vše samozřejmě záleží na způsobu kultivace půdy během vegetace. Na vzdušných lokalitách s
dostatkem půdní vlhkosti můžeme volit menší spon, kdežto třeba na lokalitách suchých je lépe
volit širší spon, to kvůli menší konkrenci rostlin o již tak malou zásobu vody. Hloubka výsadby je
optimální taková aby nad zasazeným stroužkem bylo alespoň 6-10 cm půdy. Dalším pravidlem je,
že čím dříve vysazujeme tím hlouběji sázíme. Rostliny z hlouběji zasazených stroužků jsou méně
stresovány výkyvy ve vlhkosti a teplotě půdy během vegetace. Každopádně musíme přihlédnout i
ke způsobu sklizně česneku. Čím je česnek hlouběji zasazen tím hlouběji bude i naše úroda a tím
obtížnější bude i sklizeň.

Jak si ulehčit výsadbu?
Já používám k výsadbě česneku jednoduchý po domácku vyrobený znamenák, jež jste mohli vidět
v naši expozici na podzimní zahradnické výstavě Flora Olomouc 2017. V čem tkví jeho přednosti?
Jednoduchým zašlápnutím znamenáku do půdy vytvořím hned několik děr, se stejnou hloubkou a s
pravidelnou roztečí. Jelikož jednotlivé hroty nejsou zakončeny do špičky jako sázecí kolík, ale jsou
ploché následně umístěný stroužek má vždy přímý kontakt s půdou a s jistotou zakořeňuje.
Znamenákem tedy vytvořím dírky pro stroužky, ty následně do nich vmáčknu a pouze dírky zasypu
a je vysazeno.

znamenák pro usnadnění výsadby česneku

Co je to orientovaná výsadba?
Na malých plochách můžeme vyzkoušet tzv. orientovanou výsadbu česneku. Jde v podstatě o to,
že stroužky česneku orientujeme "bříškem" jedním směrem. Listy potom vyrůstají jedním směrem,
což vypadá nejen vzhledově hezky, ale usnadňuje to i kultivaci půdy mezi řádky.


Vyzkoušejte orientovanou výsadbu nebo si vyrobte jednoduchý znamenák pro výsadbu česneku a
vyzkoušejte ho a napište nám vaše zkušenosti s ním. A nezapomeňte pokud máte také nějaký nápad,
zkušenost či inspiraci pro přírodní zahradu neváhejte a pochlubte se s ní. Pošlete nám ji na náš email
botanicka.zahrada.ol@gmail.com a mi ji zveřejníme na tomto blogu v rubrice Tržiště zahradní inspirace.
Již teď se na vaše příspěvky těšíme.

Harmonie tvarů a barev

15. října 2017 v 19:29 | Marek Coufal |  ZAMYŠLENÍ
Nebe je šedivé , zamračené , podzimní.
Vláda nastupujícího podzimu je stále zřetelnější a při počasí , šedivém a smutném ,
pociťuji smutek i v sobě.
V zahradě míjím záhon jiřin , které upoutaly mou pozornost. Navzdory šedivé náladě -
vesele září svými rozmanitými tóny barev.
A nejsou to jen barvy , ale i zajímavé tvary květů.
Zastavuji se s fotoaparátem , abych zkoumal jejich krásu.




"Kdo fotografuje má více ze života."
Stále více se mi potvrzuje pravdivost této věty.
Záhon jiřin poutá pozornost. Je možné pouze projít okolo... nebo se zastavit a
zkoumat.
Zkoumat a prohlížet jednotlivé květy , nacházet drobné detaily , hledat a objevovat
kouzlo , často ukryté prvnímu pohledu.




Nebe je šedivé , ale právě proto teď květy působí tajemně. Barvy tlumené do
pastelových tónů ještě více zvýrazňují ladné tvary pohárků , pravidelně seskupených.
Teď ještě více vynikne charisma každého jednotlivého květu. Každý je dokonalý , každý
je originál. Jeden má dokonalý tvar , druhý upoutá laděním barev.





A hmyz i přes nevlídnost počasí se zastaví u květů.






Nebe je šedivé , ale já začínám pociťovat radost.
Objevil jsem krásu , na první pohled ukrytou.


Je dopoledne druhého dne.
A záhon jiřin opět září. A září i slunce. Jeho paprsky vytváří na květech náladu,
zcela jinou.
Pryč je tajemná melancholie včerejších květů. Dnes květy žáří jinak.
A motýl , ten pravidelný návštěvník , nastavuje křídla slunečním paprskům.




Objektivem fotoaparátu se znažím zachytit tu proměnu.
Včera bylo nebe i myšlenky šedivé. Dnes je prozářil jas.



Barevné plody dřevin - Hloh jednosemenný

15. října 2017 v 18:02 | Jiří Malaska, Marek Coufal |  BOTANIKA
Hloh jednosemenný (Crataegus monogyna) je původním druhem Evropy, severozápadní
Afriky a západní Asie, patřící do čeledi růžovitých (Rosaceae). Hloh jednosemenný je keř
s výškou 2-6 metrů nebo strom dorůstající 6-12 metrů. Borku má šedou, plátovitou a
podélně se rozpadající. Letorosty lysé, zlenohnědé, později červenohnědé s přímímy trny.
Kolcovité větévky jsou vyvynuté. Listy střídavé, hluboce 3-7laločné až klané. Na líci leskle
zelené na rubu sivozelené.

hloh jednosemenný na botanické ilustraci

Kvete v květnu až červnu bílými, oboupohlavnými zapáchajícími květy. Květy složeny v
mnohokvěté vrcholičnaté květenství s 6-25 květy.

kvetoucí hloh jednosemenný

Plodem je malvice (hložinka), kulovitá, široce vejcovitá až elipsoidní 6-10 mm dlouhá
a 5-10 mm široká. Malvice ve zralosti tmavě nebo živě červené až hnědočervené. Dužina
žlutavá až hnědavá. Malvice obsahuje jednu pecičku, kulovitou až krátce elipsoidní
7 mm dlouhou.

plody hlohu jednosemenného - hložinky

Hloh jednosemenný obvykle roste v řídkých lesích, lesních světlinách, křovinách, na
pastvinách, mezích, někdy i na skalách a sutích. Roste na neutrálních až zásaditých
půdách, svěžích až mírně suchých, někdy i vysychavých. Často na bazických podkladech
jako je vápenec, čedič, opuka či vápnitý pískovec. Je dřevinou světlomilnou a teplomilnou.
V ČR je méně rozšířen než příbuzný hloh obecný.
Hloh jednosemenný se pěstuje jako okrasná dřevina v několika kultivarech, plody se
používají jako ovoce, ale především je rostlinou léčivou, jež se využívá i ve farmacii.
K léčebným účelům se sbírají konce větévek s listy a květy, méně často potom zralé plody.
Mezi účinné látky hlohu patří flavonoidy (hyperosid, rutosid, vitexinrhamnosid), oligomerní
prokyanidiny, fenolkarbonové kyseliny a triterpenové kyseliny (kyselina ursolová).
Nepříjemný zápach květů způsobuje kyselina crataegolová, aminopuriny a aminy. List, květ
i plody hlohu jednosemenného, či výtažky z nich, se užívají k posílení srdeční činnosti, ke
zlepšení prokrvení věnčitých tepen kolem srdce i srdečního svalu a napomáhají správnému
hospodaření organismu s kyslíkem a energií. V lidovém léčitelství se užívají hložinková povidla
proti průjmu a k posílení organismu.
Hložinky jsou jedlé a chutnají nasládle, jsou moučnaté a mírně trpké. Jedlé jsou též okvětní
lístky a mladé listy trhané na jaře, ty se přidávají do salátů. Hložinky můžeme využít čerstvé i
sušené na přípravu čaje, za čerstva pak k přípravě marmelád, sirupů, likéru či tinktury.
Hložinkový čaj
2 lžíce hložinek zalejeme 0,5 litrem vody a 10 minut povaříme, Čaj pijeme dvakrát denně,
vlažný. Čaj působí i proti ledvinovým kamenům.
Hložinková tinktura
Natrhané hložinky omyjeme a osušíme, nasypeme je do sklenice a zalejeme alkoholem
(vodkou či slivovicí). Necháme asi měsíc macerovat a každý den obsah protřepeme. Po měsíci
přecedíme přes plátýnko a plníme do čistých uzavíratelných sklenic. Tinktura se užívá 3x denně
po 20-30 kapkách. Tinktura mimo jiné i snižuje hladinu cholesterolu v krvi.
Hložinková marmeláda
V hrnci povaříme 1 kg hložinek s 0,5 kg cukru nebo medu a 0,5 litry vody do změknutí. Hmotu
přepasírujeme přes síto, v případě potřeby ještě dosladíme a ještě povaříme na mírném ohni
do zrosolovatění. Plníme do čistých, nahřátých sklenic a ty následně sterilujeme asi 15 minut
při 90°C.
Hložinková omáčka (kečup)
1 kilogram očištěných hložinek s 0,5 litrem ovocného octa (nejlépe jablečným) povaříme na
slabém ohni asi 30 minut. Směs propasírujeme, přidáme 150 g cukru, čajovou lžičku pepře a sůl
dle chuti a povaříme asi 10 minut. Směs plníme do sklenic a ty otočíme dnem vzhůru. Omáčku
dáváme k masu ať již teplou nebo studenou.

Tržiště zahradní inspirace na podzimní výstavě

10. října 2017 v 17:59 | Jiří Malaska, Marek Coufal |  TRŽIŠTĚ ZAHRADNÍ INSPIRACE
Nově zrozený projekt "Tržiště zahradní inspirace" naší botanické zahrady se na podzimní
zahradnické výstavě Flora prezentoval svoji vlastní expozicí v pavilonu H. Jako tvůrci expozice
jsme se pokusily přinést návštěvníkům inspiraci pro jejich zahrádky a tím jim i nastínit jak a
k čemu má sloužit náš nový projekt. Podle bezprostředních reakcí většiny návštěvníků si troufám
říci, že se nám to i povedlo. Celá expozice měla návštěvníkům přinést inspiraci hned v pěti oblastech.


1) Bydlení pro užitečné tvory našich zahrad
Každý zkušený zahradník jistě ví, že bez nejrůznějších tvorů, ať již malých jako je hmyz
nebo velkých jako je ježek, by ekosystém zahrady nebyl úplný a tím pádem i funkční.
Jeden ze způsobů jak na svou zahrádku takovéto užitečné tvory nalákat a i je tam udržet
je poskytnout jim možnost bydlení, respektive útočiště. Asi nejlepším způsobem je vytvoření
alespoň malé divočiny na své zahrádce, případně je možné vyrobit různé budky a jiné příbytky
a ty rozmístit po zahradě. Vždyť například takový jeden netopýr dokáže za jednu noc ulovit
až neuvěřitelných 2500 komárů nebo taková sýkora koňadra dokáže během zimy snížit počet
housenek obaleče jablečného ukrytých ve štěrbinách kůry až o 90%. A to se ani nezmiňuji o
užetečnosti hmyzích predátorů jako jsou slunéčka, škvoři či larvy pestřenek nebo hmyzích
opylovačů jako jsou čmeláci nebo samotářské včely.




2) Domácí lékárnička z vlastní zahrádky i z okolní přírody
Není přeci nutné kvůli každému kýchnutí hned utíkat do lékárny pro nějaký ten prášek.
Využijme zkušeností našich babiček a znalostí moderní vědy k léčbě za pomocí nejrůznějších
léčivých rostlin jak vypěstovaných na vlastní zahrádce či posbíraných v přírodě v našem okolí.
Vždyť většina léků má své prarodiče právě v léčivých rostlinách. Tak namátkou některé léky
na snížení cholesterolu v krvi mají prapůvod v účinných látkách obsažených v hlívě ústříčné
nebo takový aspirín v prozměnu v látkách obsažených ve vrbě. Navíc v léčivých rostlinách není
jako v prášcích pouze jedna účinná látka, ale jde většinou o komplex látek vzájemně se ve svých
účincích podporujících a navíc s minimen vedlejších účinků, na rozdíl od průmyslových léků.
Pro inspiraci například taková oblíbená dušičková květina jakou je chryzantéma se běžně v
čínské medicíně užívá v podobě čaje proti infekcím, horečce, vysokému tlaku nebo při cukrovce.
Samozřejmě k tomuto využití se dají doporučit pouze rostliny jež si sami vypěstujeme a které
nejsou ošetřeny žádnou chemií.


3) Podzimní výsev a výsadba zeleniny pro sklizeň v příštím roce
Podzim není pouze obdobím sklizně plodů naší práce uplynulích měsíců a příprav naší
zahrádky na zimu, ale taktéž dobou výsevu a výsadby mnohé zeleniny z jejichž sklizně
se budeme těšit příští rok. K takovým tradičním druhům jež se na podzim vysazují patří
jistě česnek, ale neměli bychom zapomínat nebo opomíjet i takové druhy jako je ozimý
salát, ozimá cibule nebo topinambury. A jste si opravdu jistí, že i u tak známé plodiny jako
je česnek znáte ty správná pravidla pro jeho výsadbu a víte jak je možné si výsadbu usnadnit?
Nesmíme samozřejmě opomenout podzimní výsev špenátu pro nejrannější jarní sklizeň a
výsev mrkve a petržele. Mrkev a petržel vysetá na podzim těsně před příchodem mrazů
se vám odvděčí rychlým vzcházením na jaře (díky vyplavení inhibičních látek ze semen v
průběhu zimy) a následně i rannější sklizní (díky náskoku oproti plevelům a lepšímu
využití jarní vláhy).



4) Pěstování hlívy ústřičné na slámě v domácích podmínkách
Jistě každý zahradník a i houbař si někdy posteskl nad obdobími kdy v lese není možno
najít jedinou prašivku, a pro ty z vás jež se nechtějí spoléhat pouze na krátká období
růstu hub ve volné přírodě je tady možnost si vypěstovat vlastní houby jako je například
hlíva ústřičná v domácích podmínkách. Je to tak jednoduché, jako vyrazit na houby do
lesa, ale mnohem spolehlivější, než doufat že houby na vašem oblíbeném místě porostou
a že je nikdo před vámi ještě neposbíral. Potřebujete pouze slámu, sadbu hlívy, silný
polyetylénový pytel a teplou vodu. Za trochu práce a 6 týdnů trpělivosti vás s jistotou čeká
bohatá úroda jež se následně v několika sklizňových vlnách vrátí. A navíc takto můžete
pěstovat a sklízet po celý rok bez ohledu na počasí.


5) Sklízíme čerstvou zeleninu i během zimy
I během zimy je možné sklízet zeleninu ať již z venkovních záhonů nebo doma za oknem.
Každý jistě zná jak si vypěstovat v zimě řeřichu a stejně tak je možné pěstovat například
roketu. Další možností je rychlení pažitky ať již té klasické tak té čínské, naťové petržele
a celeru nebo i česneku ze slabých stroužků jež jsou nevhodné pro podzimní výsadbu na
záhon. Co se týče venkovních záhonů můžeme po celou zimu sklízet například kadeřávek,
cibuli zimní, růžičkovou kapustu nebo pokud není půda promrzlá třeba zimní pór či topinambury.


To bylo pouze náznakem co vše jste se mohli dozvědět z naší expozice, ale hlavně to
bylo ukázkou o čem má být náš projekt "Tržiště zahradní inspirace". Má být o vaší
příležitosti podělit se s vašimi nápady, zkušenostmi a inspiracemi pro přírodní zahradu
i permakulturu s ostatními zahradníky a podobně smýšlejícími lidmi, ale i o příležitosti
získat nápady, zkušenosti a inspiraci od druhých. Bližší informace najdete v úvodním
článku v rubrice Tržiště zahradní inspirace. Naším heslem je INSPIRUJ(SE) čili
inspiruj ostatní a inspiruj se od ostatních.


Fotostřípky z podzimní výstavy Flora 2017

8. října 2017 v 19:34 | Marek Coufal |  REPORTÁŽE

pavilon A

pavilon A

pavilon A

pavilon A

pavilon A

pavilon A

pavilon A

pavilon A

pavilon A - floristická soutěž

pavilon A - floristická soutěž

pavilon A - floristická soutěž

pavilon A - floristická soutěž

pavilon H - expozice Botanické zahrady a Rozária

Barevné plody dřevin - Kaštanovník jedlý

6. října 2017 v 20:57 | Jiří Malaska |  BOTANIKA
Kaštonovník jedlý nebo též setý (Castanea sativa) je statný strom z čeledi bukovité (Fagaceae)
dorůstající výšky až 40 metrů s borkou šedohnědou, dubového typu. Letorosty jsou hranaté,
barvy zelené až červenohnědé s bílými lenticelami. Listy podlouhlé až 20 cm dlouhé, hrubě
pilovité, na vrcholu zašpičatělé, na bázi srdčité až klínovité. Kvete v červnu až červenci drobnými
květy složenými ve vzpřímené jehnědy.

kaštanovník jedlý

Plodem jsou srdčitě bochníkovité nažky (kaštany), 2-4 cm velké, tmavě hnědé a lesklé.

nažky kaštanovníku

Nažky jsou uzavřeny v pichlavě ostnité číšce po 1-3 kusech. Dle počtu plodů v číšce můžeme
kulturní kaštanovníky dělit na vlastní kaštany s 2-4 plody v číšce a marony s 1-2 velkými plody
v jedné číšce. Číška se otvírá čtyřmi švy. Plody dozrávají v září až říjnu.

ostnité číšky kaštanovníku

Kaštanovník dosahuje obvykle stáří okolo 500 let, vzácně se může dožít až 2000 let. Plodit
začíná v 15-40 letech.
Jde o dřevinu teplomilnou s vegetační dobou 160-180 dní. K dozrání plodů potřebuje teplý
podzim. V zimě snáší mrazy až do -27°C. Půdy upřednostňuje čerstvě vlhké, propustné a kyselé.
Kaštanovník je velmi náročnou rostlinou na draslík. Jde o dřevinu polostinnou, snášející větší zástin
jak dub.
Původem je kaštanovník nejspíše z jihovýchodní Evropy, ale v současnosti roste v celé jižní
polovině Evropy, severní Africe a západní Asii. Například na Kanárských ostrovech se chová
jako invazivní druh. Kaštanovník je silný pylový alergen.
Kaštanovník jedlý je živnou rostlinou (spolu s dubem) u nás vzácného tesaříka Trichoferus pallidus.
Dřevo kaštanovníku je cenné, trvanlivé podobné dubovému a to i jeho využitím. Ve dřevě a kůře,
ale i listech a plodech jsou obsaženy kvalitní třísloviny - taniny. Tanin se ze stromů
získává např. ve firmě Tanin Sevnica ve Slovinsku, tento tanin se následně používá ve farmakologii,
výživě zvířat, výrobě vína a brandy a v kožedělném průmyslu. Plody jsou jedlé, obsahují okolo
60% škrobu, asi 10% bílkovin, asi 15% cukrů, asi 3% oleje, vitamíny A, B1 a C.
V lidovém léčitelství se užívá kůra proti průjmu, listy se užívají při bronchitidě, astmatu, usnadňují
vykašlávání a protirevmaticky. V farmakologickém průmyslu se používají listy proti kašli. Plody čistí
játra, působí protiprůjmově, proti nervovým poruchám a stavům úzkosti. Plody se dají jíst syrové,
pečené, vyrábí se z nich mouka, alkohol nebo i pivo. Kulinářské využití plodů je velmi široké, ale
nejznámější úpravou jsou pečené kaštany. Kaštany, především ty po nějakou dobu skladované na
několik hodin namočíme do vody, aby se při pečení nevysušili, nicméně není to podmínkou. Následně
kaštany nařízneme do kříže a pečeme asi 20 minut při 180-210°C v troubě dokud se slupka v místě
naříznutí nerozevře. Poté kaštany přesypeme do útěrky a mírně pokropíme vodou, zabalíme a
necháme asi pět minut odpočinout a je hotovo. K pečení můžeme využít i speciální pražící pánev
na kaštany, ta se liší od klasické pánve dírkami ve dně.
Asi nejlepším způsobem uchávání kaštanů je jejich zmražení v mikrotenových sáčcích, po rozmrazení
si stále zachovávají svojí původní chuť.