Listopad 2017

Barevné plody dřevin - Mišpule obecná

26. listopadu 2017 v 9:47 | Jiří Malaska |  BOTANIKA
Mišpule obecná (Mespilus germanica) je opadavý keř nebo menší strom z čeledi růžovité (Rosaceae)
a je jediným druhem rodu mišpule. Dorůstá výšky 2 až 6 metru. Letorosty jsou hnědavé a hustě
tmavošedě štětinaté. Postranní větévky bývají často zkrácené v trnité kolce, šlechtěné odrůdy jsou
většinou bez kolců.

mišpule obecná na botanické ilustraci

Listy střídavé, podlouhlé až podlouhle kopinaté 6 až 12 cm dlouhé. Na líci matně zelené a na
rubu šedozeleně plstnaté. Listy celokrajné nebo pouze v horní třetině mělce pilovité.
Mišpule kvete v květnu až červnu velkými bílými pětičetnými květy o průměru 3 až 4 cm.

květ mišpule obecné

Plodem je hnědá téměř kulovitá malvice, 3 až 4 cm velká a u šlechtěných odrůd i větší, s
vytrvalými a velmi dlouhými kališními cípy.

plody mišpule obecné

Malvice obsahuje 2 až 5 zploštělých hnědavých semen asi 8 mm velkých.

semena mišpule obecné

Mišpule obecná je původní v jihovýchodní Evropě, severním Íránu a v Zakavkazí. Mišpule je
prastarou ovocnou dřevinou a na území našeho státu se pěstuje od 12. století a pouze velmi
ojediněle zplaňuje. Mišpule upřednostňuje teplé a slunečné polohy, snáší však i polostín. Na
půdu je málo náročná, ale preferuje propustné a humózní půdy. Plody jsou občas napadány
moniliózou. Dřevo mišpule je červenavě bílé tvrdé, pružné a houževnaté. V Íránu se užívá list,
kůra, dřevo i plody jako léčivá droga při léčbě horečky, průjmu, nadýmání nebo abscesům v krku.
Kůra se zkoušela používat jako náhrada chininu, ale s nejasnými výsledky. Semena obsahují
glykosidy z nichž se trávením uvolňuje kyanovodík, stejně jako u jiných druhů čeledi růžovité.
Mišpule si můžeme rozmnožit výsevem semen nebo roubováním či očkováním na hrušňové semenáčky
nebo třeba na hloh. Rostliny z výsevu jsou méně vzrůstné, trnité a méně otužilé. Vyséváme semena
z nezralých plodů hned na podzim. Semena ze změklých plodů musíme stratifikovat. Pokud chceme
získat polokmen či vysokokmen mišpule roubujeme v předjaří na kmenotvorné hrušně nebo raději
na špičáky Crataegus pedicellata.
Plody mišpule jsou jedlé, ale chutné jsou až přezrálé, nejlépe po přejití mrazem.

zralé, přemrzlé plody mišpule obecné

Z přemrzlých plodů lze snadno vyrobit marmeládu s vysokým obsahem vlákniny jež je prospěšná
pro mikrobiální činnost v tlustém střevě a tak může působit jako prevence rakoviny tlustého střeva.
Dužina plodu obsahuje mimo vlákninu asi 10% cukrů, vitamín C a B2, kyselinu jablečnou a minerální látky.

řez plodem mišpule, vlevo nezměklý plod a v pravo zralý, přemrzlý plod

Marmeládu si připravíme snadno. Přemrzlé plody přepasírujeme a získanou dužinu zpracujeme
jako při přípravě jiných marmelád, jak je kdo zvyklí. Dužina je velmi hustá tak je vhodné jí při
vaření mírně podlít vodou nebo jablečným moštem. Můžeme přidat i šťávu z citrónu.

Barevné plody dřevin - Loubinec krátkostopečný

19. listopadu 2017 v 9:52 | Jiří Malaska |  BOTANIKA
Loubinec krátkostopečný (Ampelopsis brevipendunculata) v češtině někdy označovaný jako
révovník krátkostopečný je bujně rostoucí popínavý keř z čeledi révovité (Vitaceae). Dorůstá
do výšky až 10 metrů, jeho letorosty jsou hnědavé a alespoň v mládí drsně chlupaté s 2-3větvími
úponky. Listy kožovité, široce vejčité, 4-15 cm dlouhé na bázi srdčité, vzácně zaoblené, na vrcholu
špičaté. Listy jsou buď celistvé nebo 3-5laločné, oba typy se objevují na jedné rostlině, na okraji
jsou hrubě pilovité a střední lalok je větší než laloky postranní.

laločnatý list loubince krátkostopečného

mělce laločnatý list loubince krátkostopečného

celokrajný list loubince krátkostopečného

listy kultivaru ´Elegans´

Listy při rašení fialověhnědé, jinak na líci tmavě zelené a na rubu bledě zelené a na podzim
se zbarvující žlutočerveně. Řapík chlupatý a 1-7 cm dlouhý.
Loubinec krátkostopečný kvete během měsíce července a srpna žlutozelenými spíše
nenápadnými květy jež jsou složeny v krátké a husté květenství jež nepřevyšuje listy.

kvetoucí loubinec krátkostopečný

Plodem je kulovitá bobule o průměru 5-8 mm. Bobule jsou barvy jasně zelené, modré nebo
lilákové a jen zřídka bílé.

plody loubince krátkostopečného

Plod obsahuje 2-4 prodlouženě eliptická semena. Plody jsou na podzim často vyhledávané ptáky.

semena loubince krátkostopečného

Loubinec krátkostopečný je původem severní Číny, Japonska, Mandžuska, Indie, Nepálu a
Myanmaru kde se pne po stromech a keřích v nadmořských výškách 100 až 600 metrů nad
mořem. Na půdu je nenáročný jen vyžaduje dostatečně vlhkou půdu. Roste na slunci i v
polostínu a snáší i stín. Množení je možné výsevem semen, ale ty často klíčí velmi pomalu
a přeléhají až jeden rok. Lepší je množení dřevitými řízky odebíranými na podzim před
příchodem silnějších mrazů.
Plody jsou jedlé syrové i vařené, nicméně nepříliš chutné a plné semen s minimem dužiny.
Listy a stonky je možné konzumovat vařené. Čerstvé plody, listy a kořeny mají protizánětlivé
účinky a snižují horečku. Zevně se užívá při léčbě vředů, abscesů a traumatických modřin.

Fotostřípky ze zahájení výstavy obrazů a fotografií ve Velké Bystřici

14. listopadu 2017 v 18:37 | Marek Coufal |  REPORTÁŽE
pohled na expozici fotografií blogu botanické zahrady a rozária

vystoupení souboru Tragedia fis moll

celkový pohled na výstavní prostor

V případě vašeho zájmu máte stále ještě možnost navštívit výstavu v prostorách orlovny ve
Velké Bystřici u Olomouce až do 19. listopadu 2017, každý den od 15.00 do 18.00, v pátek 17.11.
a neděli 19.11. od 9.00 až 17.00 hodin.

Pozvánka na výstavu

12. listopadu 2017 v 8:40 | Jiří Malaska |  AKCE
Dnes 12. listopadu 2017 v 16.00 hodin bude slavnostně zahájena 14. výstava obrazů a fotografií
v orlovně ve Velké Bystřici u Olomouce. Součástí zahájení výstavy bude krátký koncert souboru
Tragedia fis moll. Na výstavě budete moci zhlédnout fotografie a obrazy od osmnácti autorů
včetně nás, autorů tohoto blogu.


Možnost bude i zakoupení vystavovaných děl některých autorů, což je jistě zajímavá příležitost
v době blížících se vánočních svátků. My jsme si pro návštěvníky připravily malou ukázku fotografií
a textů článků z blogu botanické zahrady.
Celá výstava bude přístupná od 12. do 19. listopadu denně od 15.00 do 18.00 hodin. V pátek 17.11.
a neděli 19.11. bude otevřeno od 9.00 do 17.00 hodin.
Vstupné dobrovolné.
Jménem všech vystavujících a pořadatelů vás srdečně zvu k návštěvě.

Barevné plody dřevin - Tomel obecný

11. listopadu 2017 v 16:07 | Jiří Malaska |  BOTANIKA
Tomel obecný (Diospyros lotus) je opadavou dřevinou z čeledi ebenovité (Ebenaceae)
rostoucí jako strom, často vícekmenný, a dorůstající výšky až 15 metrů.

tomel obecný na botanické ilustraci

borka tomelu obecného

Listy jsou eliptické až podlouhlé, 6-12 centimetrů dlouhé s řapíkem dlouhým 1-1,5 cm. Listy
jsou kožovité v mládí oboustranně chlupaté, pozdějí jsou na líci lesklé a na rubu chlupaté
pouze na žilnatině.

list tomelu obecného

Kvete v květnu a červnu nenápadnými zelenavými až žlutavými květy vyrůstajícími v paždí listů.

květ tomelu obecného

Plodem jsou bobule s vytrvalým kalichem, žluté až načervenalé a sivě ojíněné. Velikost plodů
je 1,5-2 cm v průměru.

plody tomelu obecného

semena tomelu obecného

Tomel obecný je původem z Číny odkud se přirozeně rozšířil do Malé Asie, Íránu a Japonska.
V domovině roste v nižších a středních horských oblastech obvykle do nadmořské výšky 600
metrů, ve střední Asii vystupuje místy až do nadmořské výšky 2000 metrů.
Na půdu není příliš náročný, v domovině roste na kamenitých půdách, nicméně v našich
podmínkách prospívá spíše v hlubokých, hlinitých půdách na slunném stanovišti eventuelně
v polostínu. Nevyhovují mu mokré a přemokřené půdy. Pro dobré vyzrávání plodů vyžaduje
slunné, teplé a chráněné stanoviště. Nemá rád přesazování a v prvních dvou letech je lépe
vysazené rostliny chránit před silnými zimními mrazy, například obsypáním rostlin velkou vrstvou
listí, nejlépe bukovím. Tomel obecný si můžeme rozmnožit výsevem čerstvě sklizených semen
nebo řízkováním. Pokud vyséváme semena po nějakou dobu skladovaná je nutné je dopředu
namočit na 24 hodin do vody a následně 6-8 týdnů stratifikovat a následně vysít při teplotě 15-20°C.
Řízkujeme polodřevitými řízky v červenci a srpnu.
Tomel obecný se používá jako podnož pro tomel japonský (Diospyros kaki). Jeho dřevo je
trvanlivé, ohebné a odolává hnilobě. Užívá se ho ve stavebnictví. Plody mají antipyretický
účinek a podporují činnost žláz s vnitřní sekrecí. Semen se užívá v Číně jako sedativum.

každoročně bohatá plodnost tomelu obecného

Plody jsou jedlé, spíše mdlé chuti, ale sladké. Nedostatečně vyzrálé plody jsou trpké díky
obsahu tříslovin, někdy je lépe nechat plody přejít mrazem. Podobně jako u tomelu japonského
(známého jako ovoce kaki) jsou více trpké plody jež nebyli oplodněny. Plody se dají jíst jak syrové
tak sušené a dají se z nich vyrábět i zavařeniny.

Barevné plody dřevin - Hlavotis peckovicový

5. listopadu 2017 v 11:05 | Jiří Malaska |  BOTANIKA
Hlavotis peckovicový (Cephalotaxus harringtonia) je stálezelený jehličnan z čeledi
hlavotisovité (Cephalotaxaceae).

hlavotis peckovicový na botanické ilustraci

V domovině roste jako strom až 10 metrů vysoký, v našich podmínkách roste pouze keřovitě
a dorůstá do výšky 2,5-5 metrů. Borka na mladých větévkách zelená, posléze červenohnědá
na kmínku našedlá, odlupující se v pruzích.

borka hlavotisu peckovicového var. drupacea

Jehlice poněkud nepravidelně dvouřadé, čárkovité často srpovitě zahnuté a ostře zašpičatělé.
Na líci tmavozelené a silně lesklé, na rubu se dvěma šedými pruhy průduchů (průduchů je 15 řad).
Jehlice 4-6 cm dlouhé a 3-4 mm široké, krátce řapíkaté.

lícová strana jehlic hlavotisu peckovicového var. drupacea

rubová strana jehlic hlavotisu peckovicového var. drupacea

Květy dvoudomé, samčí na až 2,5 cm dlouhých stopkách. Plody 2-2,5 cm velké, opakvejčité,
podobné peckovicím.

plody hlavotisu peckovicového var. drupacea

Původem je hlavotis peckovicový z Koreje, severní Číny a Japonska.
Roste ve třech varietách, var. drupacea, var. koreana a var. nana. V naší botanické zahradě
je k vidění jak původní druh, kultivar ´Fastigiata´ (sloupovitý vzrůst) tak varieta drupacea.
Hlavotis peckovicový var. drupacea je původem z horských lesů Japonska (Kjúšú a Hokkaidó),
má plody vejčité až 3 cm dlouhé, na 6-12 mm dlouhé stopce a s růžovofialovou barvou.

detail plodů hlavotisu peckovicového var. drupacea

Hlavotis peckovicový roste nejlépe v polostínu vyšších stromů, špatně snáší plné oslunění. V našich
podmínkách vyžaduje chráněné pohostinné stanoviště s přiměřenou vlhkostí vzduchu. V chladnějších
oblastech a při silnějších zimách může namrzat, nicméně má celkem dobré regenerační schopnosti.
Půdu vyžaduje výživnou, písčito-humózní, dostatečně vlhkou a bohatší na obsah vápníku.
V Evropě se pěstuje od roku 1829 a na území našeho státu se pěstuje od roku 1845 v zámeckém
parku v Sychrově.
Plody hlavotisu peckovicového jsou jedlé i když nijak zvlášť chutné (z vlastní zkušenosti). Podle
některých zdrojů jsou trpké i ve zralosti a tím pádem nejedlé. Plody variety drupacea jsou mnohem
chutnější, voní příjemně jakoby po punči, chuť je velmi sladká s nádechem po borovici (z vlastní zkušenosti).
Nedostatečně zralé plody mají pryskyřičnou pachuť jež dlouho vydrží v ústech. Plody jsou jedlé
jak syrové tak se dají i tepelně upravovat. Semena jsou též jedlá jak syrová i vařená, olejnatá, s
pevnou strukturou a lehce pryskyřičnou chutí. Olej získaný vylisováním semen se užívá ke svícení.
Podle více zdrojů má chuťově nejlepší plody varieta nana, i když plody jsou pouze 2 cm velké.
Rostlina hlavotisu peckovicového není smrtelně jedovatá jako tis červený nicméně obsahuje také
alkaloidy, proto je kromě jedlých plodů celá rostlina mírně jedovatá. Jehlice obsahují například
alkaloid homoharrigtonin, jež se v kombinaci s proteinem TRAIL užívá k léčbě některých forem leukémií.

chemická struktura alkaloidu homoharringtoninu z hlavotisu peckovicového

TRAIL dokáže za určitých podmínek zabíjet rakovinové buňky aniž by docházelo k poškození
zdravých buněk, ovšem některé rakovinové buňky jsou vůči TRAILu odolné. A právě homoharringtonin
z hlavotisu peckovicového dokáže odolnost takovýchto nádorových buněk, jednoduše řečeno, odstranit
a protein TRAIL je pak dokáže zničit.

Paličkovice nachová - námel

5. listopadu 2017 v 10:27 | Jiří Malaska |  BOTANIKA
Na krásně zlatožlutě vybarvených bezkolencích modrých, rostoucích v trvalkových parterech
v našem rozáriu, jsem tento týden objevil zajímavé útvary v jejich klascích. Po jejich bližším
prostudování jsem zjistil, že se jedná o sklerocia houby paličkovice nachové neboli námel.

sklerocia paličkovice nachové - námel na bezkolenci modrém

sklerocia paličkovice nachové - námel na bezkolenci modrém

Paličkovice nachová (Claviceps purpurea) je vřeckovýtrusná houba z čeledi paličkovicovité
napadající květy kulturních i planých trav a následně způsobující tvorbu černofialových růžků -
sklerocií místo obilek, jemuž se říká námel.

paličkovice nachová na botanické ilustraci

Spóry paličkovice nachové unášené větrem se zachytí na bliznách pestíků hostitelské rostliny.
Spóry vyklíčí v hyfy a ty prorůstají do semeníku v němž vytvoří husté mycelium. Uvnitř mycelia
dochází ke vzniku nepohlavních rozmnožovacích orgánů - konídií. Konidie jsou vylučovány na
povrch semeníků v kapičkách medovice. Medovice láká hmyz k její konzumaci a ten nevědomě
přenáší konidie na svých tělech na další nenapadené květy a dochází k jejich sekundární infekci.
Mycelium paličkovice nachové svým růstem postupně mění obilku ve sklerocia neboli námel.
Sklerocia jsou 1-4 cm dlouhá na povrchu modrošedá až černá a uvnitř bílá. Tyto tmavé růžkovité
útvary ve zralosti odpadávají na zem kde přečkají zimu. Na jaře za vhodných podmínek (obvykle
v květnu) na povrchu sklerocií vyrostou vlastní plodnice paličkovice nachové s červenofialovou
paličkou. Z nich se uvolňuji spóry a ty napadají květy -primární infekce.

plodnice paličkovice nachové na sklerociích - námelu

Paličkovice nachová parazituje na asi 60 rodech trav s přibližně 200 druhy. Z kulturních
trav napadá nejčastěji žito, tritikale, ale i pšenici. Z ostatních trav kromě již zmíněného
bezkolence modrého napadá například psineček obecný, psárku polní a luční, sveřep, kostřavu
rákosovitou, pýr plazivý, smilku tuhou, lipnici roční a luční, bojínek luční, chrastici rákosovitou,
kavyl nebo trojzubec.
Sklerocia paličkovice nachové jsou zdrojem velkého množství alkaloidů. Námel jich obsahuje
asi čtyřicet. Námelové alkaloidy lze rozdělit na dvě základní skupiny. První skupinou jsou deriváty
kyseliny lysergové (například ergotamin), druhou skupinou jsou klavinové alkaloidy. Námelové
alkaloidy jsou využívány v lékařství, ale jsou i původcem otrav.V léčebných dávkách působí námelové
alkaloidy na nervová zakončení a hladké svaly krevních cév, čímž jsou schopny zastavovat krvácení
(např. poporodní krvácení). Mimo to vyvolávají i stahy děložního svalstva. Při vysokých dávkách
dochází k těžké otravě projevující se silnými křečemi, zvracením, bolestmi hlavy, pomateností a
dokonce až smrtí. K otravám docházelo především v dřívějších dobách kdy se ještě nevědělo o
toxických účincích námele a nebyla věnovaná dostatečná pozornost čištění obilí. Po požití pokrmů
z kontaminované mouky docházelo k rozsáhlým chronickým otravám, tzv. ergotismu, proti němuž
nebyla obrana. Tyto otravy měli často charakter masových epidemií. Například v roce 944 přišlo
ve Francii v oblasti Limoges o život po otravě námelem 40 000 lidí. Asi největší epidemie ergotismu
na našem území byla zaznamenána v letech 1736 a 1737 v Krkonoších, kdy onemocnělo asi 500 lidí,
z nichž jich 100 na následky otravy zemřelo. Jelikož bylo touto nemocí postihováno především
venkovské obyvatelstvo začali ji lékaři od 18. století nazývat "morbus ruralis" čili nemoc venkovanů.
Pravá příčina ergotismu byla dlouho neznámá, až v roce 1630 prokázal francouzský lékař Thuillier
pokusy na drůbeži, že příčinou je právě námel. Onemocnění probíhá dlouhodobě a může mít hned
dvě formy. Forma gangrenózní se projevuje cévní spazmou, nekrózou prstů na rukou i nohou s
odpadáváním údů nebo jejich částí. Forma konvulzivní se projevuje bolestí hlavy, nevolností, těžkými
křečovými stavy a psychózami. V lékařství se námelové alkaloidy uplatňují především v gynekologii,
porodnictví a interním lékařství, při léčbe Basedově nemoci, při symptomatické léčbě migrén či při
léčbě klimakterických potíží. Alkaloidy na bázi kyseliny lysergové jsou užívány k výrobě LSD
(diethylamid kyseliny lysergové) užívaného v psychiatrii či v konečné fázi léčby rakoviny.
Pro účely lékařského využití se v dnešní době pěstuje námel záměrně na uměle infikovaných
rostlinách žita nebo v laboratorních podmínkách na živných půdách. Největšími současnými
producenty námelových alkaloidů jsou Švýcarsko, Německo, Itálie a Česká republika.