Barevné plody dřevin - Hlavotis peckovicový

5. listopadu 2017 v 11:05 | Jiří Malaska |  BOTANIKA
Hlavotis peckovicový (Cephalotaxus harringtonia) je stálezelený jehličnan z čeledi
hlavotisovité (Cephalotaxaceae).

hlavotis peckovicový na botanické ilustraci

V domovině roste jako strom až 10 metrů vysoký, v našich podmínkách roste pouze keřovitě
a dorůstá do výšky 2,5-5 metrů. Borka na mladých větévkách zelená, posléze červenohnědá
na kmínku našedlá, odlupující se v pruzích.

borka hlavotisu peckovicového var. drupacea

Jehlice poněkud nepravidelně dvouřadé, čárkovité často srpovitě zahnuté a ostře zašpičatělé.
Na líci tmavozelené a silně lesklé, na rubu se dvěma šedými pruhy průduchů (průduchů je 15 řad).
Jehlice 4-6 cm dlouhé a 3-4 mm široké, krátce řapíkaté.

lícová strana jehlic hlavotisu peckovicového var. drupacea

rubová strana jehlic hlavotisu peckovicového var. drupacea

Květy dvoudomé, samčí na až 2,5 cm dlouhých stopkách. Plody 2-2,5 cm velké, opakvejčité,
podobné peckovicím.

plody hlavotisu peckovicového var. drupacea

Původem je hlavotis peckovicový z Koreje, severní Číny a Japonska.
Roste ve třech varietách, var. drupacea, var. koreana a var. nana. V naší botanické zahradě
je k vidění jak původní druh, kultivar ´Fastigiata´ (sloupovitý vzrůst) tak varieta drupacea.
Hlavotis peckovicový var. drupacea je původem z horských lesů Japonska (Kjúšú a Hokkaidó),
má plody vejčité až 3 cm dlouhé, na 6-12 mm dlouhé stopce a s růžovofialovou barvou.

detail plodů hlavotisu peckovicového var. drupacea

Hlavotis peckovicový roste nejlépe v polostínu vyšších stromů, špatně snáší plné oslunění. V našich
podmínkách vyžaduje chráněné pohostinné stanoviště s přiměřenou vlhkostí vzduchu. V chladnějších
oblastech a při silnějších zimách může namrzat, nicméně má celkem dobré regenerační schopnosti.
Půdu vyžaduje výživnou, písčito-humózní, dostatečně vlhkou a bohatší na obsah vápníku.
V Evropě se pěstuje od roku 1829 a na území našeho státu se pěstuje od roku 1845 v zámeckém
parku v Sychrově.
Plody hlavotisu peckovicového jsou jedlé i když nijak zvlášť chutné (z vlastní zkušenosti). Podle
některých zdrojů jsou trpké i ve zralosti a tím pádem nejedlé. Plody variety drupacea jsou mnohem
chutnější, voní příjemně jakoby po punči, chuť je velmi sladká s nádechem po borovici (z vlastní zkušenosti).
Nedostatečně zralé plody mají pryskyřičnou pachuť jež dlouho vydrží v ústech. Plody jsou jedlé
jak syrové tak se dají i tepelně upravovat. Semena jsou též jedlá jak syrová i vařená, olejnatá, s
pevnou strukturou a lehce pryskyřičnou chutí. Olej získaný vylisováním semen se užívá ke svícení.
Podle více zdrojů má chuťově nejlepší plody varieta nana, i když plody jsou pouze 2 cm velké.
Rostlina hlavotisu peckovicového není smrtelně jedovatá jako tis červený nicméně obsahuje také
alkaloidy, proto je kromě jedlých plodů celá rostlina mírně jedovatá. Jehlice obsahují například
alkaloid homoharrigtonin, jež se v kombinaci s proteinem TRAIL užívá k léčbě některých forem leukémií.

chemická struktura alkaloidu homoharringtoninu z hlavotisu peckovicového

TRAIL dokáže za určitých podmínek zabíjet rakovinové buňky aniž by docházelo k poškození
zdravých buněk, ovšem některé rakovinové buňky jsou vůči TRAILu odolné. A právě homoharringtonin
z hlavotisu peckovicového dokáže odolnost takovýchto nádorových buněk, jednoduše řečeno, odstranit
a protein TRAIL je pak dokáže zničit.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama